Bylo 1,července. Harry se unaveně svalil na postel. Tahle cesta z Bradavic byla fakt námaha. Bystrozoři procházeli vlakem sem, a hned zase tam a každou chvíli volali Harryho, protože se jim zdálo, že se za rohem kupé na konci chodby mihnul lord Voldemort.
Samozřejmě to byl vždy planý poplach. Když vystupovali z vlaku, Harry byl z toho věčného lítání už tak utahaný, že málem ani nedokázal přivolat Záchranný autobus.
S myšlenkou, že až tohle všechno skončí, tak si to s Bystrozorama vyřídí usnul neklidným spánkem. Zdál se mu divný sen. Byla jasná noc. Potloukal se pustým Londýnem a někde v dálce zavil Vlkodlak. V tom se vedle něj vyřítili Smrtijedi. Harry začal jako sběsilý utíkat. Běžel a pořád ěžel a když si myslel, že už nepopadne dech, zahnul do uličky vlevo. Z té vedlo sousta dalších zatuchlých temných uliček. Harry si vybral asi 3. z leva a vběhnul do ní s myšlenkou, že se musí schovat. Smrtijedi však byli příliš rychlí. Zabočili do ní hned za Harry. Ten se snažil utíkat dál, ale po několika metrech zjistil, že ulička je slepá.
V tom ho ze sna probudil výkřik. Byl to výkřik tety Petunie a hned jak dozněl, zavládlo v domě ticho, ze kterého se ježily chlupy na rukou. Harry sáhl po hůlce a potichu vyšel z pokoje. Sešel ze schodů a vešel do obývacího pokojue, odkud se podle něj výkřik ozval a čekal ho šok. Jeho tři poslední příbuzní leželi na zemi u krbu. Ve stuhlé mrtvé tváři měli zapsaný děs, který by sám stačil na to, aby z něj někdo dostal kvalitní infarkt.
Harry k nim potichu došel. Jeho rozespalý mozek stále nemohl -ne, nechtěl pochopit co se tu stalo. Rozhlédl se okolo. Sošky a fotky, které byly rozestavěné na všech skříňkách v pokoji se váleli rozbité na zemi a bylo to tu bez nich jaksi pusté. Harry se ještě jednou ohlídl na sé příbuzné a v tom mu to kompletně došlo.
Stojí tu sám. Bez rodiny, bez holky, jeho přátelé jsou daleko a Smrtijedi se potulují po Zobí ulici a nejspíš plení jeden dům za druhým. Sehnul se K Dudleymu a pomalým pohybem mu zatlačil oči. To samé udělal i u tety a strýce a pomalu vyšel na ulici.
Hned jak to udělal uznal, že to byla chyba. Smrtijedi stáli rozestoupený okolo vchodu a očividně čekali jen na něj. Sjel je všechny pohoršeným pohledem, který se zastavil na muži vzadu.
Lord Voldemort chladně jeho pohled opětoval a ještě chladnějším hlasem pronesl svou řeč: ,,Čekal jsem na tebe Harry Pottere a teď, když dovolíš, tě konečně zabiju. Avada Kedavra!''
Harry uviděl záblesk zeleného světla. ,Tohle má být konec toho všeho, co jsem prožil? Tak to mám takhle umřít? NE! Takhle neumřu!'
A prodce se otočil do strany a…
,,Harry! Miláčku! Už Neplakej! Jamesi! No tak! Vstávej! Harry má horečku! Podej mi teploměr!''
James Potter rozespale zapátral rukou za hlavou až našel teploměr a podal ho Lily.
,,Já to tušila! 38,2! Harry! Zlato! Neplakej!''zabalila ho do mokrého ručníku a kolébala a zpívala mu, dokud neusnul.
,,Asi se mu zdál zlý sen. Ráno vezmem auto a dojedem s ním do Manchesteru k doktorovi. Snad mu dá nějaké kapky.''
,,Jo….ráno tam zajedem.''zamumlal rozespale James, vypnul elektrickou lampičku stojící na nočním stolku, protože mu svítila do očí, vrhl ještě letmý pohled na vypnutou televizi a spolu s Lily usnul obyčejným mudlovským spánkem stejně jako všichni ostatní mudlové na celém světě.
je to good!