
Neznámá
,,Hej vstávat! Přijdete pozdě!''Harry zamžoural před sebe a oslnilo ho světlo. Hermiona nejspíš právě roztáhla závěsy.
,,Co je? A kam máme vlastně jít?'' slyšel vedle sebe rozespalého Rona.
,,Chceme přece jít na ministerstvo, ne? Jo a když tam budem, můžeme se zeptat, jestli by u našeho vyvoleného nemihli nenápadně posunout o pár dní hranici používání kouzel! ''
Harry se vymrštil z postele. ,,A sakra - je půl desátý pryč!'',. ,,Asi sme včera přece jenom neměli tolik pít, co?'' Zeptal se Rona do vedlejší místnosti, a ten se jen převrátil na druhý bok, čímž mu spadla peřina a Harry uviděl že je nahý (Hermiona uviděla směr jeho pohledu a zrudla) a spal dál.
,,Vstávat Rone! Aguamenti!'' zakřičela Hermiona. Mezitím snažila se zahnat ruměnec na tváři, a na Rona dopadl proud vody.
,,Dost! Dyť už vstávám!'' vyhrkl zoufalý Ron a škrábal se z postele. Vodopád najednou zmizel a Hermiona nakoukla k Harrymu do pokoje.
,,Jsem ráda, že ses už taky probral, další buzení, jako bylo to Ronovo bych už nemusela přežít. Máte v kuchyni snídani. Vyčarovala sem talíře, které za půl hodiny zmizí, takže byste měli máknout.''
Na ministerstvu šlo všechno hladce. Všichni dojeli do Londýna záchranným autobusem a telefonní budkou prošli na ministerstvo. Kouzelníkovi na recepci řekli, že nemají v den zkoušek čas a že si jdou zařídit nový termín. Sjel je všechny pohledem a ten utkvěl na Harrym. Hned je pustil a oznámil jim, že se mají ptát v 4.patře po kouzelnici Gruffové, která přemísťování vedla.
Ta je přijala mrzutě a Harry musel několikrát zvětšovat částku, než se dohodli na 120 galeonech za oba dva. Zkoušku měli složit zítra na Příčné ulici
Ráno brzo vstali a do Děravého kotle dorazili z předstihem. Z prázdné hospody jim běhal všem mráz po zádech, ale i přesto se rozhodli zkrátit si v ní zbývající čas. Objednali si tři máslové ležáky, Ron se tvářil ublíženě, protože mu Hermiona důrazné připomenula, že by nebylo přespříliš vhodné dát si právě před zkouškou ohnivou whisky. Prostě nic nového.
Sraz s porotci měli domluvený před Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi. Vyšli tedy o chvíli dřív s tím, že se ještě zastaví u Freda a Georgie. Harry si chtěl koupit něco na zahánění šťastných vzpomínek - strašně rád by zapomněl na Ginny, ale měl pořád před očima ty její plné rty a oříškově hnědé oči, které se smáli místo rtů, když zrovna líbaly.
Ať dělal, co dělal, nemohl na ni zapomenout. Jedním způsobem to bylo dobré. Celou dobu před příjezdem svých kamarádů, přemýšlel o Voldemortových viteálech. Bál se, že mu Snape a Malfoy prozradili o jeho lásce k Ginny, a že toho Smrtijedi využijí. Věděl ,že už překročil hranice, když s ní začal chodit. Mělo mu hned dojít, že se Voldemorta pokusí byužít všeho, co mu příjde pod ruku. Na co si to sakra hrál?!
Harryho ze zamyšlení vytrhla melodie. Nejdřív si myslel, že se mu to zdá, ale ta melodie byla úplně všude, až bylo nemožné, aby nebyla skutečná. Připadalo mu, že je to melodie z jiného světa. Ta melodie byla velice smutná. Bylo v ní obsaženo spousta bolesti, ale ta píseň dodávala naději. Měla na lidi podobný účinek jako fénixova píseň, ale v prázdné ulici zněla jaksi nadpřirozeně. Harry se rozhlédl kolem a jeho pohled utkvěl na postavě sedící na zemi.
Nejspíš to byla dívka. Měla na sobě černý hábit a černý plášť s kapucou a jediné, co jí z pod jejího bylo vidět byly smrtelně bledé ruce držící píšťalku, rty, které pozbyly barvy a oči. Pleť byla určitě dřív růžová a ústa se hodně smáli, teď ale na nich nebylo potom ani památky. Ale nejvíce Harryho zaujali její oči. Do teď soustředila veškerou svou pozornost na píšťalku a melodii, ale když kolem ní procházely, zvedla je a její pohled se na okamžik střetl s Haryho pohledem. Ty hnědo-zelené oči s červenými jiskřičkami Harrymu někoho připomněly, jen si nemohl vzpomenout koho. Bylo na nich vidět, že patří mladé dívce, bylo v nich však mnoho utrpení a byly hluboké. Ano, hodně hluboké. Byla to taková ta hloubka, která znamená moudrost, nabitou zkušenostmi a velkou duševní sílu.
Málem přešel vchod do obchodu a kdyby ho Hermiona nezatahala starostlivě za rukáv, ani by si ho nevšimnul, přestože obchod zářil stejně jako dříve barevnými plakáty a světélkujícími nápisy. Harry rychle zabočil dovnitř. Fred je uviděl a přišel jim naproti.
,,Ahoj všichni! Teší mě Harry, že tě zase vidím žvého a zdravého. Rona, máš o jednu pihu víc! Áááááá Hermiono! Si rok od roku krásnější!'' Harrymu a Ronovi stiskl a Hermionino podávanou ruku políbil, takže zčervenala jako rajské jablíčko.
,,Všechny vás zdravim!'' ze zadní místnosti se přiřítil George a podal si se všemi ruku. ,,Budete nakupovat?''otázal se.
,,Já se pudu kouknut dozadu….počkejte tady, za chvíli jsem zpátky!''řekl Harry a významě kívnul na dvojčata, která jeho výzvu pochopila a šla za ním.
,,Potřebuješ něco speciálního?''zeptal se George, hned jak zmizeli za závěsem.
,,Ne, vlastně ano! Potřeboval bych něco, co by mi pomohlo zapomenout na pár věcí. Jsou to věci…jak bych řek….osobní. A já seo jednu osobu strašně bojím a nemůžu se pořádně soustředit a hon černokněžníků.'' dokončil Harry svou řeč a čekal, co mu odpoví. Před pár lety se mu zavázali slibem, že mu budou ve svém obchodu kdykoliv k dispozici.
,,Doufám, že ty silně osobní vzpomínky nijak nesouvisí s naší sestrou, že ne? Protože by nás velice ranilo, kdybychom zjistili, že chceš naší malou Ginny vypudit ze své vyvolené mysli!''tak ono už se to doneslo až sem?!
,,Vy moc dobře víte že jo. Ale já fakt musim!''
,,Vím, že sme ti slíbili pomoc v každým případě, ale tohle je výjimečný stav.''
,,Odmítáme ti dát lektvar, který by ti vyhnal z hlavy tyto vzpomínky. Pak by sis totiž uvědomil, že už nemáš za co bojovat a bylo by to mnohem horší!.'¨a Harry si uvědomil, že je to pravda. Se smíšenými pocity vyšel ze skladu a připojil se k Ronovi a Hermioně. Za chvíli všichni vyšli z obchodu a Harry s Ronem zamířili na smluvené místo, kde se měli sejít s porotci. Hermiona šla do Krocánků a Kaňourů.
Zkoušku z přemisťování složili bez problémů, částečně proto, že porotci chtěli bejt co nejdříve pryč z volného prostředí ulice.
Hermiona už na ně čekala a když se dozvěděla, že se jim to fakt povedlo, vytrhla jim několika stránkový diplom a celý ho přečetla na místě.
Pak vyšli ven. Harry si všiml, že se na místě, kde předtím seděla dívka, vytvořil hlouček lidí, což bylo v téhle době neobvyklé. Všichni se báli vycházet na veřejnost, k tomu ještě ve větším počtu.
Když se přiblížili k místu, kde předtím seděla dívka, všimli si, že se tam utvořil docela početný hlouček lidí. Začali se cpát do středu dění a přes několik lidí vepředu uviděli, že dívka hraje pořád tatáž melodii. Ta melodie byla opravdu zvláštní, jakoby lidi očarovávala. Neobvyklé také bylo, že na jindy prázdné ulici se najedou shromáždilo tolik lidí.Zaposlouchali se do hudby a najednou jim připadalo, že už vůbec nejsou v té ulici. Zdálo se jim, že jen tak poletují vesmírem a všechny starosti spolu se strachem o holý život nechali za sebou, stejně jako půdu pod nohama.
Bylo to krásné snění, ale najednou je z něj cosi velice nepříjemného vytrhlo. Vedle dívky se najednou přemístilo několik Smrtijedi. Všichni v publiku strnuli a nikdo nevydal ani hlásek. Všichni pozorovali Smrtijedy, kteří se koukali na dívku. Ta přestala hrát a koukala se na ně svým hlubokým pohledem.
Harry už chtěl vykročit kupředu, když v tom se dívka vymrštila na nohy a dřív, než někdo stačil vyslat jediné kouzlo se s tlumeným cvaknutím přemístila pryč. To Harryho zarazilo. Dívka sice nebyla malá, ale určitě plnoletá určitě nebyla. A ještě víc ho překvapilo, když se Smrtijedi přenesli za ní, aniž by kolem stojícím lidem věnovali jediný pohled.
Harry to nechápal. Byla t pro ně skvělá příležitost! Spousta lidí, kteří byli tak zkoprnělí, že by se asi sotva zmohli na obranu. V tom ho ze snění protrhla Hermiona.
,,Myslim, že bychom už měli jít oslavovat, abychom byli co nejdřív doma. Z tohohle představení mi naskočila husí kůže''navrhla a oba kluci bez dalších slov poslechli.
Všichni si dali ohnivou whisky, ale nebyla to oslava, jakou si představovali. Všichni museli přemýšlet o tom, co právě viděli.Mlčení porušil Ron.
,,Kdo si myslíte, že to byl?''zeptal se tiše Ron.
,,Nevím, ale asi po ní jde Voldemorta. Je to celý nějaký divný, proč Smrtijedi nezaútočili na -''odmlčela se, zaváhala a sklouzla pohledem k Harrymu.
,,Mě? JO, to je mi taky divný. Vždycky sem si myslel, že mě chce nejvíc na světě….ale asi sem si moc fandil''řekl Harry a potichu dodal ,,naštěstí pro mě a na smůlu pro ní'' I když se mu to nechtělo přiznat, měl k té dívce už od pohledu velice blízko. Ne, že by byl do ní zamilovaný, to ne - tohle místo měla zabraný Ginny, ale někoho známého mu připomněla. Teď už si dokonce vzpomněl koho. Ale byla to spíš lítost nad tím smutným výrazem a hlubokýma, bolavýma očima.
Nakonec se všichni sebrali a přemístili do Zobí ulice. Ten den šli všichni velice brzy spát.
nic moc