close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Harry Potter7-4.část

30. června 2006 v 21:06 | Mikiii |  Povídky

Malý začátek velké věci

Ráno si všichni pospali.Probudilo je Papušíkovo naléhavé ťukní na okno. Ron ho otevřel o nahlas četl.
,,Milý Rone! Zítra mají Fleur a Bill svatbu. Omlouvám se, že vám to říkám až na poslední chvíli, ale museli sme zvolit datum svatby podle nálady Smrtijedů a jejich pozornost je Teď obrácena jiným směrem, který zatím prověřujem. Všichni bychom byli rádi, kdybyste sem přišli už večer, aby ste se stačili připravit a násáknout sváteční náladu. Přeneste se na dvorek - heslo znáte.
Tvoje milující
Máma
PS: Pozdravuj od nás všech Harryho a Hermionu a vyřiď jim též mé pozvání

,,Paráda, takže večer letíme do doupěte?''zeptala se nadšeně Hermiona.
,,JO. Jdu poslat Dursleyovým dopis po Hedvice, budou určitě nadšený. Radši jim ale napíšu, že odjíždíme zítra. Jinak by sem mohli dneska večer přilítnout a až by uviděli tu spoušť, nezadržela by je ani Avada Kedavra.''Ron se uchychtnul a šel znovu vykonávat svou výslužnou činnost - spaní. Hermiona sešla do kuchyně a snažila se aspoň trochu uklidit.
Večer byl dům uveden, alespoň na první pohled, do přijatelného stavu. Ron a Hermina měli každý sbalený svůj malý kufr, Harry to samé jen ještě jeden malinko větší navíc. To byly všechny jeho věci + pár Dudleyových navíc. Teď, když je už nikdy neuvidí, si mohl dovolit, vzít si pár věcí. A vlastně, si to za ty léta dřiny a věčného posluhování zasloužil.
Večer nejdřív přenesli kufry s Křivonožkou a poté se přemístili za nima. Došli k hlavním dveřím a Ron vyťukal morseovkou smluvené heslo. Moly Weasleysová otevřela, pohlédla na příchozí, pak se ještě jednou rozhlédla okolo a pustila je dovnitř.
,,Jsem tak ráda, že vás vidim! Doufala sem, že se za těch pár dní nezapletete do žádných nebezpečných akcí.''Vychrlila ze sebe paní Weasleyová a jednoho po druhym je objímala takovou silou, že v jejím sevření sotva popadali dech. Pak se teprve rozhlídli po kuchyni a s převapením zjistili, že tu nejsou sami.
Za stolem seděli Remus Lupin a Nymfadora Tonksová, kteří se drželi za ruku. Vedle Tonkové seděl Kingsley Pastorek po pravé ruce s bradavičkou profesorkou Minervou McGonagalovou a vedle nervózně podupával Pošuk Moddy. U sporáku stál Bill Wealey se svou snoubenkou Fleur Delacourovou. Bill měl na obličeji hluboké jizvy, které nevipadali, že by chtěli v nejbližší době zmizet, ale zdálo se, že Fleur to nevadí. Asi jí ani nevadilo, že její snoubenec už nemá ty moderní dlouhé vlasy, kvůli kterým se po něm dřív každá dívka se zájmem otočila a ucho, ve kterém měl dřív naušnici, měl teď rozdrásané. Nemohlo je nic rozdělit.
Na stole leželi rozložená nějaká lejstra, nad kterými byla většina z nich nadkloněna většina přítomných a potichu zuřivě nad něčím diskutovali. Když Harry, Ron a Hermiona vešli, nechali svitky pergamenu svinout a všichni na ně upřeli svůj pohled.
Každý je stroze pozdravil, ale nikomu nebylo do řeči, takže brzy nastalo trapné mlčení. To protrhl až Harry.
,,Tak co je novýho? V denním věštci nebylo o nějaké Voldemortotově akci ani slovo…''
,,To bude asi proto, že žádná nebyla. Voldemorta se teď - kdo ví proč, stáhnul do pozadí. Kolují fámy, že se okolo potlouká nějaká podezřelá holka. Jenže je problém, že nikdo neví, co je zač. A vlatně, nikdo z nás, co tu sedíme, sme jí ještě neviděli.''
Harry, Ron a Hermiona se pohledem domluvili, že budou mlčet a že se po té neznámé kouknou po svatbě sami. Dlouho do noci si povídali o plánech Fénixova řádu. Dozvěděli se, že Moody zaujmul místo Brumbála a že všemožně pátrá po Snapeově úkrytu. Prozatím nemá řád základnu, ale používají Weasleových dům.
Všichni šli pozdě spát, ale mezi sebou skoro nemluvili. Měli toho hodně na přemýšlení. Doupě mělo o jedno patro víc, takže se všichni, i s pár členy řádu vešli do domu na noc. Harry spal u Rona v pokoji skoro nahoře. Hermiona spala s Ginny, Bill a Fleurr v Percyho bývalém pokoji (paníé Weasleová se už nějak smířila s tím, že už se nikdy nevrátí a teď chtěla pro změnu všechno, co s ním souviselo z domu vymítit.). Tonksová, Lupin a Kingsley spali v nejnovějším patře, kde byly dva nové útulné pokojíčky. McGonagalová a Moddy se přenesli na noc každý do svého domu.
Druhý den ráno se navalilo do domu plno hostů. Přišli tam lidé z ministerstva, skupina Merlinovi vousy, Billovi spolužáky a ceu Fleuřinu rodinu.
Svatba proběhla celkem klidně. Fleur i Bill museli mít teplé šaty, protože se mozkomoři pořád rozmnožovali a od toho byly velké mlhy a teploty kolikrát pod teplotou mrazu. Po té, co si snoubenci řekli své ano, byla připravena veliká hostina, kde se tančilo, hrálo, jedlo a pilo. Jediné, čeho byl nedostatek byl smích. Každý si, až moc dobře uvědomoval, že tohle je jen malá přestávka od toho pekla, co řádí za plotem zahrady.
Harry ani moc nejedl. Vlastně se ani s ostatními moc nebavil a tim rozhodně nedělal radost Fredovi a Georgovi, kteří se všemožně snažili rozpoutat hovor a svatební veselí. Už se jim to docela dařilo, jen Harry jim to kazil. Když se na něj totiž někdo koukl, začal ho, svým způsobem, litovat a při tom se chtě nechtě mračil. Harryho však ne a ne rozmluvit. Nakonec to vzdali.
Harry zrovna seděl na židli a apaticky zíral před sebe. Pořád přemýšlel o té dívce a o tom, proč Voldemort tak zuřil. Ani si neuvědomoval proč, ale automaticky si vsugerovával, že to musí mít něco společného. Nebo, lépe řečeno - všechno.
V tom vedle něj zakoplo nějaké malé dítě. Harry se probral,pomohl dítěti na nohy a zaostřil na místo, kam ještě před chvílí tupě zíral. Byl to jen nízký keř. Nic zajímavého, pomyslel si. Rozhlédl se okolo a upoutalo ho místo asi 3metry od keře. Seděl tam černý pes střední velikosti, který se na něj také díval. Harry se narovnal na židli a podrobně si ho prohlížel. Zase mu ho něco připomnělo. To už je podruhé za dva dny. Asi si to jen namlouvá, měl by říct Hermioně o nějaký lektvar - začíná z toho nátlaku blbnout.
Tyhle myšlenky se mu honily hlavou, při tom ovšem nezpustil oči z podezedřelého psa. Už už se chystal, že vstane a půjde k němu. Opravdu vstal a přes cestu mu prošli dvě francouzské holky, takže ztratil psa na pár sekund z očí. Jenže pak byl pes pryč. Prostě zmizel. Nikde po něm ani stopy.
Harry došel na místo, kde ještě před chvílí stál sehnul se k zemi. Zřetelně na ní viděl otisky čtyř tlap, takže se mu to nezdálo. Rozhlédl se okolo, ale neviděl nic, co by naznačovalo, kam běžel.
Kdyby něco takového zahlídl, byl by v tu chvíli schopný opustit celou tuhle svatbu a vydat se za ním.
Večer se šli Harry, Ron a Hermiona projít. Harry se chtěl co nejmíň potkávat s Ginny, aby neporušil své předsevzetí, že než Voldemort chcípne, nechá ji na pokoji a Ron s Hermionou se chtěli před tím, než zítra ráno odejdou (všichni, i když to neřekli, počítali, že navždycky) naposled projít malebným okolím Doupěte. Drželi se za ruku a každou chvíli na sebe hodili smutnej zamilovanej pohled.
,,Tak v kolik vyrazíme?''přerušila ticho Hermiona, až seboou Ron vyděšeně trhl.
,,Vážně jdete se mnou? Mohli byste mít mnohem poklidnější život-
,,Pokud by nás obden nenapadali Smrtijedi.''Harry jeho poznámku přešel, jako by jí neslyšel.
,,Dostudovali byste Bradavice-''
,,Pokud je znova ovšem otevřou''
,,Sakra Rone! Neskákej mi pořád do řeči, jo?''Vyjel na něj ostře, až se zarazil a zmlknul. ,,Díky! Pořádně si to rozmyslete! Jestli to děláte jenom kvůli mně-''
,,Ale Harry! Už sme ti řekli ve škole, že do toho jdeme s tebou! Samozřejmě, že do toho jdeme kvůli tobě, ale nejsi jedinej důvod. My sme totiž taky znali Fedráka, Brumbála a Siriuse, víš? Mě se po nich taky stejská, nemysli si!''
,,Promiň. Nevim co to do mě vjelo. Já……je toho na mě nějak moc.''
,,Já vim.''řekla konejšivě Hermiona, pustila se Rona a objala Harryho přátelsky kolem ramen. Ron to sledoval a v očích se mu objevil osten žárlivosti, ale nekomentoval to.
,,Tak v kolik se jde?''
,,No já nevim, ale šel bych radši dřív, než pozdě. Co třeba v půl osmý?''
Ron už chtěl otevřít pusu na protesty, že je to moc brzo ale Hermiona mu stiskla ruku, kterou mu už zase držela a spražila ho pohledem, který jasně říkal, že teď to není vhodný.
,,O.K. A kam pujdem nejdřív? Já osobně bych šla se nejdřív ubytovat. Myslim, že bysme si měli v v tý sousední vesnici, jak se jen jmenuje…jo-už vím…měli bychom si v Černém lese objednat pokoj v hotelu. Mám u sebe nějaký mudlovský peníze, takže s tim by nemel být problém. Pak asi na hrob Harryho rodičů. Nebo vlastně bych se šla projít, zatímco tam Harry bude. Myslim, že bude chtít trochu soukromí. Pak bych šla do Godrigova dollu pořádně prozkoumat ten dům. Nevíme, jak to tam vypadá, jestli je to úplně odklizený, jestli tam jsou trosky, nebo jestli tam někdo bydlí, takže předpokládám, že ke zjištění všech detailů budem potřebovat čas.''
,,Dobře! Teda domluveno! Já už pujdu domů. Přijďte potom taky… a dávejte si bacha!''
,,Jojo! Nejsme malý čau''řerkl až příliš rychle Ron.
,,Čau''
Ráno vstali v půl sedmý a kouzlem si zabalili kufry i klece. Pak sešli do kuchyně, kde si dali snídani. Doposud nikomu neřekli, že odjíždí. Kuchiň byla, i přes časné hodiny plná lidí z Fénixova řádu. Když vešli¨, všichni zvedli hlavu.
,,Dnes nějak brzo vzhůru, ne?''zeptal se kysele Moody.
Chvíli byla pauza a pak: ,,Ani ne, my dneska odjíždíme.''řekl potichu Ron a s Harrym se posadili za stůl. Hermiona došla pro pečivo, nože a máslo a posadila se k nim.
,,Odjíždíte? A kam? Proč ste mi o tom neřekli dřív? A kam se vlastně chystáte jet? Doufám, že né lovit Smrtijedi! Jestli jo, tak vás nepustíme-''
Prozatím, paní Weasleyová ne. Zajedem na prázdniny do Godrogova dolu.''skočila jí rychle do řeči Hermiona.
,,Aha. A kdy přesně odjíždíte?''
,,Harry se kouknul na hodinky. ,,Asi za dvacet minut.''řekl. Paní Weasleová mu skočila kolem krku a rozbrečela se.
,,Dávejte na sebe pokoj, děti moje! Neodpustím si, jestli se vám někomu něco stane! A nevyhledávejte žádné problémy! A vyhýbejte se Smrtijedům!''teď už zuřivě objímala všechny tři, takže jediné, na co se mohli soustředit bylo hluboké dýchání.
,,Jako bych je já někdy vyhledával.''prohodil potichu kysele Harry.
,,Ale no tak Moly! Už je Nech! Vždyť je udusíš!''řekl na oko vystrašeně Lupin.
,,Ale jo! Když já mám o ně takový strach!''
Po snídani se přenesli půl kilometru od vesnice Černý les. Je to necelé dva kilometry od Godrigova dolu, tak Kufry si nechali ukryté v lese a šli do vesnice. Nebylo to daleko, asi jen jeden a půl kilometru.
Ubytovali se v místním hotelu. Vlastně se tomu ani nedalo říkat hotel, spíš ubytovna. Pronajali si každý svůj pokoj - všechno platila Hermiona, protože nikdo jiný neměl prachy.
,,Kluci! Mám nápad, který by nám mohl pomoct!''zazářila Hermiona hned, jak začali vybalovat věci.
,,To by mě zajímalo, co to bude tentokrát.''šeptnul Ron na oko vystrašeně Harrymu. Ten jen pokrčil rameny a podíval se na Hermionu silně vystrašeným pohledem. Ta šáhla do kufru a vytáhla silnou knihu.
,,Ehm…Hermiono, na co máš tu bichly? To si jako teď budeme číst, či co?''vyjekl Ron.
,,Ne….to je Telepatie. Víš, pokaždé, když bojujeme se Smrtijedi, tak máme jeden problém.''
,Jeden?''zeptal se potichu Ron a bylo na něm vidět, že se asi začne každou chvíli smát, ale Hermiona po něm bleskově střelila vražedným pohledem, takže radši zmlknul.
,,Jeden hodně závažném. Nemůžem spolu komunikovat a tak sem si koupila tuhle kníž-ku a přečetla jí. Zaujala mě hlavně kapitola a telepatii ve formě Nitrozpitu. Bylo y to docela lehké. Prostě byste mysleli na to, co chcete tomu druhému říct, abyte to viděli před očima a pak byste se koukli do očí tomu, komu to říct chcete. Ten by se musel dostat do zvláštního stavu mysli. Zkoušela sem to a bylo to v pohodě. Úplně primitivní.''Harry s Ronem se na ní koukali s nechápavým výrazem a apatickým pohledem.
Vybalili si věci kompltně a v restauraci patřící k ubytovně si koupili bramborovou kaši a vepřové řízky k obědu.
,,Co to jako má být?!'' zhrozil se Ron po té, co Harry přinesl tři malé otlučená talířky s jídlem.
,,Co?''zeptala se jen jakoby mimochodem Hermiona.
,,Tohle'' ušklíbl se Ron a píchl křivou vidličkou do řízku, nebo lépe řečeno do toho, co řízek mělo připomínat.
,,Tomu se říká řízek, Rone. Nějaký úchyl to prý přivezl z… z… hmmmmm jo už vim. Z Čech. Prý to tam mají jako desně oblíbený jídlo.''
,,No, to je sice hezký, ale kde sou ty Čechy?''
,,Já nevim,'' vložil se do hovoru Harry ,,ale ten název mi připadá jako z jižní Ameriky. Víš, jak tam je Argentina a Bolívie a tak.''
,,No…mě ¨já sem si myslela, že je to jedna část Irska.''prohlásila nejistě Hermiona.
,,Ne, když jedí tohle, tak to musí být nějací chudáci. A už i ten název mě vede do orientu. Jo. Určitě to bude někde u Arábie.''
,,Jo, asi to tam někde bude, ale bydlet bych tam nechtěl. A teď jdem jíst. Odpoledne máme práci.''uzavřel debatu Harry a začal se nimrat v jídle.
Ron si nabral na vidličku kousíček kaše, líznul si, rozkašlal se a při tom vidličkou tak praštil, až se kus kaše, který byl na ní nabraný vznesl do vzduchu a přistál na oku hospodského.
Po obědě se zeptali, kde je hřbitov a šli se projít. Byl malý, jen pár pomníků. Procházeli od jednoho k druhému a potichu diskutovali, kdo asi ti mrtvý byli a jak umřely. Hrob Jamese a Lily Potterových byl až na úplném konci hřbitova. Byl to veliký hrob, upravený (nejspíš nějakým kouzle), ale chudý. Nebyl tam plevel, ale ani kytka. U pomníku ležela vyhořelá svíčka.
Harry se díval na hrob jako omámený. Hermiona vzala Rona za ruku a potichu ho odtáhla z hřbitova. Procházeli se, dokud se nezačalo stmívat. Pak došli pro Harryho. Hrob se mezitím změnil k nepoznání. Rostli na něm kytky, a vedle hrobu stál na první pohled asi stoletý strom, který tam ještě v poledne nebyl. Mudlům to určitě bude divné, ale co je téhle trojici do toho?!
Harry na ně už čekal. Byl plně při smyslech, což Hemionu a Rona velice překvapilo.
,,Nepůjdeme se ještě kouknout na ten dům v Godrigově dole?''
,,No, já nevim. Už je skoro tma a je to daleko a nevíme v jakym je to tam stavu…''zaváhala Hermiona.
,,No tak, Hermy! Odkdy tobě, prosimtě, vadí tma? Já myslel, že sis na ní po tom nočním pátrání po hradě zvykla…''vložil se do toho Ron.
,,Jo, to zvykla. Ale nikdy jsem nebyla v noci v domě, kde umřeli dva lidé. A který má vůbec takovou celkově divnou minulost. Kdoví, jestli Voldemort Harryho návrat nepředpokládal a jestli tam na nenastražil nějaké pasti. Vsadím se, že je to pro něj velice významné místo."mezitím už pomalu odcházeli ze hřbitova, ale při těchto posledních slovech se Harry zarazil a s tupým výrazem se koukal někam, neznámo kam.
,,Harry, je ti něco?''zeptala se starostlivě Hermiona, když si toho všimla.
,,To není možný! Jakto, že jsem na to nepřišel dřív?!''
,,Ehm…Harry…si v pořádku?''začal se starat i Ron.
,,Je tam! Je tam viteál! On do toho domu schoval viteál a my ho musíme dostat!''a rozhostilo se ticho.
,,Jseš si tím jistý, Harry?
"Jasně! Je to úplně průhledný! Vždycky je dává na místa, která jsou s ním, jehho kariérou nebo jeho rodinou spojená! A tady byl poprvý poražen!"
"Tak jo. Ale to je jen další důvod nechat to na ráno. Teď je navíc úplněk, takže bych se nechtěla potkat tváří v tvář s Šedohřbetem! Jdem do hotelu pánové!" zavelela rázně Hermiona a bez dalšího otálení se vydala směrem náměstí městečka. Harry a Ron jí bez dalších připomínek následovali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ¨Karin ¨Karin | 20. ledna 2007 v 17:07 | Reagovat

Pokráčko, prosíííííííííím

2 orkánek orkánek | E-mail | 26. dubna 2007 v 19:40 | Reagovat

podvodnice

3 Mischa Mischa | Web | 27. dubna 2007 v 15:46 | Reagovat

jaká podvodnice??? povídky na tohle téma píše skoro každej...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama