"Konečně březen! V prosinci sem myslel, že to do teď ani nepřežiju. A přitom mi za dva dny bude 18!"zajásal Sírius a vyčerpaně se svalil na postel.
"Hmmm" na to James a dál se zaujetím studoval nějakou část Pobertova plánku.
"Jen škoda, že je Červíček na ošetřovně. Jinak bychom teďka běhali s Náměsíčníkem po lese a neseděli tady po zadku."
"Hmmmmmmmm"
"Ale to ne! My prostě nemůžem mít klidnej úplňkovém večer, protože ten debil Červíček musel dostat…jak jen to madam Pomfreyová…už vim! Ptačí chřipku. A zrovna o úplňku! Je nemožnej!"
"Hmmmmmm"
"Co to tam pořád zkoumáš Dvanácteráku?!" a chmátnul po plánku, ale pozdě, Tichošlápek ho už držel v ruce.
"Dej to sem! Dej to sem ti řikám!"
"Aha! Tak Švandovou sleduješ! A já myslel, že už tě to pustilo - " ale dál už to doříct nestačil doříct, protože James na něj skočil a už se váleli po zemi a dávali si jednu pěstí za druhou, až ten hluk přivolal šesťáky z vedlejšího pokoje. Ty k nim vtrhly, a když viděli, jak se situace vyvíjí, tak je od sebe společnými silami odtrhli. Jakmile si James uvědomili přítomnost dalších lidí v pokoji, ihned nenápadně schoval pobertův plánek do hábitu.
Lily byla velice smutná. I když byl už březen, pořád na ní nějak doléhali události Vánoc.
Jela domů, aby si užila poklidné Vánoce a nakonec se pohádala s Petunií a ta se naštvala a po té utekla z domu. Nikdo jí v tom nemohl zabránit, je už přece dospělá, ale rodiče se na Lily po celý zbytek prázdnin koukali mezi prsty a ta slavnostní vánoční nálada, kterou měla Lily tak ráda, byla prostě najednou fuč.
Ale nejhorší zprávu se dozvěděla Bradavicích. Už ve vlaku jí bylo divné, že nikdo nemůže najít svou nejlepší kamarádku Marianu, ale nechala to být a přisedla si k ostatním spolužačkám. Ona se nakonec najde. Mariana se svojí vyřídilkou se neztratí.
Hned, jak vkročila do Vstupní síně, přišla za ní Mcgonagalová a smutným hlasem prohlásila, že s ní potřebuje v soukromí mluvit. Odvedla jí do svého kabinetu. Byl to dosti namáhavý rozhovor.
"Slečno Evansová. Jistě čtete denního věštce a víte, jaká je politická situace v nemudlovské Anglii." Lily nejistě přikývla a pokusila se tím dát najevo, že neví, jakým směrem by se měl jejich rozhovor dál stáčet.
"Jistě tedy také víte, že se k moci dostává...Vy-víte-kdo...a nakládá přímo nelidsky se všemi, kdo nejsou na jeho straně." Lily znovu přikývla.
"A že jedním z jeho velkých odpůrců byl také Edie Killer, vedoucí oddělení Bystrozorů." Lily zatajila dech. Tak o to tady šlo. Ale to není možné. To se přeci nemohlo stát! Edie Killer byl Marianin otec! Mariana jí o něm tolikrát vyprávěla! Tak ho obdivovala!
"Musím vám Lily říci strašnou správu. Rodina pana Killera byla před dvěma dny nalezena povražděná v jejich domě. Okolnosti naznačovali, že je Smrtijedi zastihli při Štědrovečerní večeři." Lily už to začínala chápat, ale přesto si to nechtěla připustit.
"Jediný člověk, který nebyl nalezený je vaše kamarádka Mariana. Našla se jen její hůlka rozlomená na půl. Bojíme se, že ji odtáhli na jejich hrad, což by bylo u dívky jejího věku, myslím, ještě horší než sama smrt. Nechci si ani představit, k jakým potřebám jí tam používají..." teď už Lily tekly slzy po tvářích proudem. Tohle bylo horší než zlý sen. Ale to přece není pravda! Za chvíli se určitě probudí a všechno bude zase v pořádku! Probudí se doma v posteli a pojede do Bradavic, kde se setká s živou Marianou! Mariana přece nemohla být - nebyla mrtvá!
"Myslím, že byste si měla jít lehnout. Pošlu nějakého skřítka, ať vám přinese večeři na pokoj." Lily znovu přikývla. Nebyla schopná odpovědět, ale v duchu přísahala, že se jednou celému Voldemortovi i jeho Smrtijedům pomstí. A na truc mu bude říkat jménem, jen ať pozná, že Lily Evansová se ho nebojí!
Od té doby chodila každý den po večerce na Astronomickou věž. Prostě tam stála, koukala se do dálky a přemýšlela nad tím, jak správně vykonat svou pomstu.
"Ještě že už odešli, jinak bych jim taky nakopal prdel!"rozvzteklil se James jakmile se za nima zavřeli dveře a sednul si znovu k plánku, aby mohl znovu pozorovat Lily. Dělal to každý večer. Byl to takový jeho rituál.
Ale dnes bylo něco divného. Jak si James po chvíli uvědomil, do věže přicházela ještě jedna tečka s nevábným jménem Severus Snape. Harry tu tečka úzkostně sledoval. Co ten tam sakra chce?!
Tečka vyšla až nahoru, kde stála u zábradlí Lily. Její tečka se otočila. Chvíli tam stáli čelem k sobě a pak se Liliina tečka začala kvapně přesouvat ke dveřím. Když už byla skoro u nich, Snape jí zastoupil cestu. Jeho tečka vrazila do té její a hrubě táhla jí k zábradlí, kde se obě zastavili a na plánku zůstali nehybné.
James neváhal ani sekundu. "Siriusi! Rychle! Pojď za mnou!"zakřičel a už se hnal ke dveřím.
Sirius ho ze zvyku následoval, i když neměl páru, proč to vlastně dělá. Jediné, co ho přinutilo zvednout otlučené tělo z postele byl Jamesův naléhavý, téměř až zoufalý hlas.
"Kam vlastně běžíme?!"vysoukal ze sebe udýchaně, když probíhali už asi devátou tajnou chodbou.
"Na astromovku!" zakřičel za sebe James bez jediného ohlídnutí.
Sirius se zastavil. Tohle vůbec nechápal. "A co tam?!" Ale James měl už takový náskok, že Sirius jen pokrčil rameny a chvátal za ním.
Po dlouhých deseti minutách doběhli ke schodišti těsně pod astronomickou věží. James se zastavil, aby nabral dech a Sirius měl tak možnost dohonit ho.
"Co se sakra -" dál to nedořekl. Ze shora se ozval slastný zvuk orgasmu a hned po tom bolestný výkřik.
James se pustil do schodů a Sirius hned za ním. Teď už začínal leccos chápat. Vyběhli nahoru a zastavili se těsně před dveřmi. Zevnitř byl slyšet hlasité blažené vzdychy a když se pořádně zaposlouchali, tak i tichý vzlykot. Oba vrazili dovnitř a ve dveřích strnuli. Na balkóně, který osvětloval měsíc v úplňku byl (zřejmě nedávno vyčarovaný stůl), na kterém ležela nahá Lily s bolestnou grimasou v obličeji zmáčených slzami a zády k nim stál také nahý Snape, který prudce přirážel, při čemž hlasitě vzdychal
Lily potichounku něco šeptala. Kluci nejdříve nemohli rozernat jednotlivá slova, ale pak se jim sluch vyostřil. . Zoufale šeptala: "Prosím, už ne! Prosím...ach...prosím! Nech mě už být! PROSÍM! Au...."ale Snape si jejích slov nevšímal. Přes svoje blaho je asi ani neslyšel.
Oba dva nový příchozí zůstali chvíli stát jakpo omráčení, ale pak po sobě hodili rychlé pohledy a vrhly se mezi zaneprázdněnou dvojici.
Sirius popadl Snapea a prudce ho odstrčil od Lily. S odporem ho odhodil ho do kouta a namířil na něj hůlku. Snape něměl ani čas se bránit. James Přišel prohlídl okolí, jestli nenajde Liliino oblečení, ale, to bylo roztrhané. Sundal si proto vrchní část svého hábitu, takže zůstal jen v pižamu.(bylo -10 stupňů, ale on to vůbec nevnímal.) Dal jí ochranitelsky ruku kolem ramen a pak se otočil na Snapea, který byl opřený o zeď.
"Co to jako mělo znamenat?!" vyjel na něj. "Kdo si jako myslíš, že seš a kdo si myslíš, že je Lily?!" teď už úplně křičel a kdyby ho Sirius nedržel, nejspíš by ho dotáhl k okraji věže a kopnul do něj. Nebyl to špatný nápad - pak už by rozhodně dal pokoj, ale radši ne... Aspoň ne zatím.
"Chceš vědět kdo to je, Pottere? Je to děvka! Děvka a ještě k tomu šmejdka! Neslyšels jak hekala? Líbilo se jí to!!!" James se vrhnul na Snapea a ten zvedl levou ruku na obranu. V tom James zůstal stát jako přimražený.
"Ehm... Jamie... co je?"zajímal se nejistě Sirius. Lily seděla na stole a celou scénu ustrašeně pozorovala.
"On... jeho ruka... on je..."
"Ukaž svojí ruku, když se o ní mluví! Neučili tě rodiče slušnosti, nebo co?!"zahřměl Sirius a hůlkou nadzvedl Snapeovu ruku.
Zavládlo hrobové ticho. Na levé Snapeově ruce černě žhnulo znamení zla. Každý věděl, co to znamená, ale nikomu se nechtělo věřit, že by se Smrtijed (a ještě k tomu Mastňák Snape) odvážil do Bradavic. Většina Smrtijedů by to nejspíš neudělala, ale jak dobře víme, vyjímka potvrzuje pravidlo.
Snape využil jejich apatického omráčení a vrhnul se po svých věcech. První vytáhl hůlku, kterou použil při oblíkání a rychle se vytratil. Přestože bylo pod nulou, dusno v místnosti se dalo krájet. Tíživě ticho prolomil James.
"Tak už snad, abych šli, ne?"Sirius a Lily sebou roztržitě trhli a vydali se k východu. James vzal Lily znovu ochranitelsky kolem ramen a tak došli tajnými chodbami až do Nebelvírské věže.
Lily přespala u kluků v Petrově posteli. James sáhnul pod postel a dal jí ještě vypít lektvar po dlouhý a bezesný spánek. Remus se měl ráno vrátit. Kluci se vzbudili brzy a na něj počkali, aby mu vše vysvětlili. Byl z toho opravdu rozhořčený a sliboval, že se jednou Snapeovi pomstí, jako násilníkovi a Smrtijedovi.
Jelikož byla sobota, nechali kluci Lily spát a zablokovali dveře tak, aby šli otevřít jen zevnitř. Zatímco šel Sirius s Remusem na ošetřovnu navštívit Petera, vzal James plný talíř topinek s jahodovou marmiládou, kterou si Lily každé ráno dávala a šel do ložnice, kde spala.
Něžně si přisedl na její postel a jemným pohlazením po tváři jí probudil. Lily potichu zakňučela, otevřela oči a rozespale se podívala na Jamese.
"Tady máš snídani ospalče," zašeptal a přistrčil jí talíř. Lily od oběda pořádně nejedla, takže jí dobrá snídaně do postele přišla vhod. Čekala, že bude mít depku, ale když se podívala na Jamese, nějak to z ní vyprchalo. Vrhla se na jídlo a rychle ho zhltala. Když to dojedla, podal jí James další lektvar.
"Co je to?"
"Víš, jak tě včera Snape... no prostě... dyť ty víš... tak tohle je lektvar, aby si náhodo nečekala dítě, víš? Myslim, že by nebylo moc šťastné -"Lily mu vytrhla lektvar z ruky a jedním lokem vyprázdnila křišťálovou lahvičku.
"A je o pryč. Teď už o tom nebudem mluvit, ano? Nechtěla bych, aby se o tom někdo dozvěděl. Řekneš to prosím Siriusi?"pronesla Lily se smutným úsměvem směrem k Jamesovi.
"Jasně, je to tvůj život..."
"Ještě jednu věc ale nechápu..."
"Ano?"vyhrkl James.
"Jak ste zjistili, že jsem se Snapeem ne věž?"
"No... to je takové malé tajemství. Nikomu cizímu ho nesmím prozradit."
"Ale já přece nejsem cizí -"ani to nedořekla. James její slova přerušil hlubokým polibkem, který mu Lily vášnivě opětovala.
Když se kluci vrátili z ošetřovny, s překvapením zjistili, že v pokoji je prázdno. Ve zvědavosti se koukli na Pobertův plánek a zjistili, že tečky se jmény Lily Evansová a James Potter se pomalým krokem pohybují po školních pozemcích. Kluci se na sebe spiklenecky podívali a s mírným uculením se odvrátili od plánku.
"Jak se mu to po sedmi letech namáhavé práce přece jen povedlo... Hele, Reme, víš, že to Lily ale fakt docela sluší? Co kdybych ozkoušel jejich ,nehynoucí' lásku! Mohl bych na Lily zkusit -"
"Ne! Siriusi! Můžeš mít celou školu, tak nech tuhle prosím napokoji, jo? To by ti James nikdy neodpustil!"
"Dyť já vim. Ale je to velice těžké, už odolávám skoro sedm let. Je to veliká oběť. Budu jí chtít od Jamese proplatit."
"To klidně chtít můžeš, ale jí nech napokoji!"
"Tak jo, no... ale co mám dělat?" a nasadil nepřesvědčivě lítostný tón. "Víš, já už nechci být sám!" teď se dokonce naoko rozbrečel.
"Tak... tak běž do Snapea! To je taky pěkná děvka pro tebe!"
"Já ti dám" oba se rozhřechtali a začali po sobě házet polštáře,
Ačkoli se už setmělo, Lily a James se stále ruku v ruce procházeli po rozlehlých školních pozemcích. Nepotřebovali spolu mluvit. Rozumněli si i beze slov a navíc měl každý spoustu vlastních věcí na přemýšlení.
Lily se teď cítila nečistá. Bylo to strašné. Ke své pomstě Voldemortovi připojila i pomstu Severusi Snapeovi. Cítila ve svém nitru spoustu nenávisti, ale zároveň byla šťastná, že je s Jamesem. Ještě nedávno ho nenáviděla, ale teď se na vlastní kůži přesvědčila, že láska a nenávist jsou jen dvě strany jedné mince. Teď už je ani smrt nerozdělí.
James pořád přemýšlel, jestli nebylo ukvapené slíbit Lily, že se nebude včerejším incidentem zabývat. Věděl,. Že jí to jedno není, ale také věděl, že uvnitř cítí velkou bolest, kterou potřebuje vstřebat a k tomu jí pomůže jedině čas a, alespoň částečné, zapomnění.
V duchu si však přísahal, že i kdyby měl tento slib porušit, on to takhle nenechá. Tohle mu nesmí projít. V duchu složil vážnou přísahu. Měl chuť to zakřičet na celý svět, že on, James Potter, Snapea zabije! Ano! ON SE MU POMSTÍ!
je to skfělý