Také Sir Winston Churchill někdy pocítil pohnutky zachovat se, jak mu velely vnitřní popudy. Jednoho večera za druhé světové války hostil tři ministry ve svém sídle na Downing Street číslo 10. Londýn byl v té době bombardován, ale večeře pokračovala. Náhle se předseda vlády objevil v kuchyni a řekl kuchaři: "Dejte jídlo na horký podnos do jídelny a rychle běžte všichni do krytu!" Churchill se vrátil ke svým hostům a nerušeně pokračoval ve večeři. Asi za tři minuty zasáhla dům číslo 10 bomba, zničila kuchyni, ale jídlo zůstalo neporušené.
Při jiné příležitosti přistoupil Churchill k osobní limuzíně, ale z nějakého neznámého důvodu ignoroval dveře, které mu předtím ve voze otevřeli. Obešel automobil, sám si otevřel dveře na opačné straně a usedl dovnitř. Během jízdy Churchill už místo neměnil. Za jízdy Londýnem náhle vybuchla v blízkosti bomba a na okamžik nadzvedla vůz a málem jej převrátila. Později Churchill žertoval, že to musela být jeho váha, která vůz udržela na zemi.
Když se Churchillova manželka ptala, proč si tehdy v autě sedl na jinou stranu, odpověděl, že neví. Pak jí řekl: "Ovšemže to vím. Naž jsem se přiblížil ke dveřím, které mi otevřeli, něco mi napovědělo Stůj! Zdálo se mi, že bych měl otevřít dveře na opačné straně a tam si také sednout, tak jsem to udělal."