close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pomsta je sladká – oko za oko, zub za zub

5. listopadu 2006 v 19:38 | Mikiii |  Povídky
Byl máj, byl lásky čas. James se vracel, s hlavou plnou neslušných, zamilovaných myšlenek, do Nebelvírské společenské místnosti. Právě si s Lily užili skvělý večer, kdy se potkloukali potajnu po školních pozemcích, zavěšeni jeden na druhého, a povídali si o všem možném. Asi hodinu po půlnoci se však Lily vyjádřila, že se jí chce psát a že ještě nemá hotový esej na přeměňování, takže šla domů. James si ještě zašel do kuchyně na ležák a taky se klidil.

Vešel do společenské místnosti a ani ho nepřekvapilo, že tam vidí Tichošlápka a flaškou whisky v ruce.
"Dvanácteráku, Dvanácteráku..."
"Co je?" vyštěkl James. Tohle jediné mu opravdu mohlo pokazit náladu po skvělém rande. Přiopilý Sirius se svými kousavými poznámkami.
"Už zase jdeš z rande se Švandovou a už zase Buclatou dámou, místo z její ložnice..."
"Drž hubu! Seš opilej!"
"Já... škyt... neeee!" pronesl Sirius a vstal, přičemž se mírně zapotácel. Opřel se o křeslo, podíval se Jamesovi do očí, krknul si a zhroutil se. Byla to docela velká rána a z ložnic nahoře se začali ozývat kroky. James sprostě zaklel a vytvořil o obou vchodů do ložnic neprůchodnou a neprůhlednou stěnu z kouzla, které vymyslel Remus. Fungovalo to docela dobře. Většina studentů odešla zpátky do ložnic. Jen Remus prošel dál, aby pomohl Jamesovi dotáhnout Siriuse do postele.
"Co mu pořád je? Tohle už je potřetí v tomhle týdnu, co se takhle nalil..."
"No... myslim, že žárlí..."
"Žárlí?! On?! a na koho prosimtě?"
"No na tebe. Máš celkem vzato dokonalej vztah, zatímco on se z těch románků n ajednu noc nemůže vymotat."
James si odfrkl. "Jeho problém!" Prohlásil a otočil se na druhou stranu, aby usnul. Ale hlavou se mu pořád vířila spousta myšlenek. Věděl, že měl Sirius pravdu... už víc jak měsíc chodil s Lily, a přesto ještě neměli sex. Jamesovi to bylo líto, vypadalo to, že mu Lily nevěří. Možná to bylo kvůli tomu incidentu se Snapeem, možná mu ebude důvěřovat nikdy. S tim Snapeem s to musí ještě vyřídit, zítra to probere s klukama A navíc... To už fakt potřeboval. Ale co, tím se bude zabývat jindy. Teď se musí prospat. První hodinu mají lektvary s Křiklanem... uf, to zase bude zážitek!
Ráno ho probudil vždy aktivní Remus.
"To už fakt musim?" zamumlal naštvaně.
"Jasně že musíš!" prohlásil sebejistě Remus a vychrstl na Petera a Siriuse plnou hůlku vody ze zesíleného kouzla. Oba dva se s prskáním probrali.
Na snídani byl dnes mezi Siriusem a Jamesem neobvyklé dusno, tím pádem byla jejich skupinka tichá a přitahovala nežádoucí překvapené pohledy ostatních.
"Kluci-" začal James
"Co je zas?"vpadnul mu do řeči Sirius.
"Nech mě laskavě domluvit, jo? Takže kluci, musíme něco udělat se Snapeem. Už na to myslim dost dlouho, to co provedl Lily... to si prostě nemůže dovolovat!"
"A co nám je do nějaký Lily?!"vyštěkl Sirius, "nebo leda..."
"Co leda?"
"Leda, že by to bylo to, proč ti nechce dát... že sem se trefil? To sme to dopracovali! Dvanácterák si chce vrznout a všichni Pobertové aby mu s tím pomáhali!"
"Drž už tu hubu!" zařval James, čímž způsobil, že se na ně otočili i lidé, kteří do teď byly otočení někam jinam. James vzal prudkým pohybem talíř s topinkami a vystřelil pryč. Sirius se za ním díval s předstíranym údivem a prohodil: "Měl tu svojí výbušnost klidnit, nebo se s tim dostane do problémů!"
"Siriusi, on má pravdu, buď už zticha!" sykl potichu Remus a vydal se rychle za Jamesem. Červíček chvilku váhal, ale pak se rozběhl za nimi. Sirius zůstal stát jako opařený.
"Co čumíte!" obořil se na ostatní a přitáhl si další misku s tousty.
James byl opravdu naštvaný... nechtěl se se Siriusem hádat, ale takhle to fakt dál nešlo! Ale on už měl plán... Stoupl si vedle Siriuse a vtiskl mu do ruky útržek pergamu popsaný jejich tajným písmem. Sirius se na vzkaz chvíli díval a pak přikývl. Tím bylo vše hotovo. Když Siriusovi vyhovoval jeho plán, byla polovina práce hotova... ta druhá bude horší. Přesvědčit Remuse bude moooooc těžké.
Zdálo se, že mezi Jamesem a Siriusem je vše jako dřív a to bylo Remusovi velmi podezřelé. Až moc. Proto se bez námitek nechal o polední pauze zatáhnout pod vrbu mlátičku a pozorně poslouchal své přátele. To co tam James a Sirisus jemu a Červíčkovi vykládali opravdu nebylo normální! Bylo to... bezohledné a ubohé a nemorální! A už vůbec se to k pobertům nehodilo! Začal okamžitě protestovat...
"Heleďte se! Já moc dobře vim, co Snape Lily udělal, ale tohle prostě nemůžem!"
"A co z toho nemůžem?" vyjel naštvaně James.
"Nemlžem do toho zatahovat Aramintu! Já vim, je to jeho přítelkyně, ale ona nemůže za to, že je Snape naddržený prase!"
"Má si ho líp hlídat!"namítl uraženě James.
"Ona o tom třeba ani nevěděla!"
"A já si myslim že jo. Ve zmijozelu tyhle orgie prej prováděj denně... ani bych se nedivil, kdyby jí to napadlo!" přidal se k Jamesovi Sirius.
"A tak jo. Věděla o tom. Ale to nic nemění na Jamesovi slibu k Lily a na tom, že s ní James chodí! Vždyť by jí byl nevěrnej!"
"Ne, nebyl! To by byl Snape, ne James! Remusi prosím! Nikdo se o tom nedoví a my James to opravdu potřebuje! Myslim pomstít se... ! Nemůžeš ho v tom nechat! Vždyť taky patříš k pobertum!!!" už skoro křičel Sirius.
Remus dlouho přemýšlel. Tohle byl opravdu pádné argumenty... a přesvědčili ho.
"Tak jo! Oko za oko, zub za zub!" pronesl tiše a zlověstně.
Příprava mnoholičného lektvaru trvala celý měsíc. Byla už polovina června, když Remus oznámil, že je hotový. James se Siriusem vážně přikývli. Ano, na tohle se těšili. V pokoji měli pečlivě schované vlasy tří nejlepších Snapeových přátel - Siriusova bratra Reguluse z pátého ročníku, z téhož ročníku také Skrka a ze sedmičky ještě Averyho. A samozřejmě nikoho jiného, než samotného krále slizů Snapea.
V pátek odpoledne na hodině lektvarů, kterou měli se zmijozelem poslali Aramintě Greenové psaníčku psané písmem, podobným Snapeovi. Bylo tam napsáno:
Miláčku,
Buď prosím dnes v 11 na astronomické věži je to moc důležité! Už se na tebe těším...
Severus.
Snape byl tak zabraný do přípravy lektvaru, že si ani nevšiml Aramitina zamilovaného:
Miluju tě!
Večír už byly všichni připraveni. Čekali, až bude pět minut před jejich schůzkou a pak vypily každý pohár mnoholičného lektvaru. Během pár minut byl z Jamese Snape, ze Siria Regulus, z Remuse Avery a z Petera Skrk. Takto vystrojení se vydali rychlým krokem na Astromovku.
Araminta už tam čekala. Teď neměla na sobě školní hábit, ale večerní šaty na ramínka, ve kterých jí jistě muselo být chladno. Její krátké černé vlasy vypadali hebce a lehce rámovali drobný, jakoby porcelánový obličej. Každý z příchozích musel v duchu ocenit, že vypadá nádherně... žádný by to však nepřiznal nahlas, protože to byla zmijozelka.
Jak mohl Sliz sbalit takovou babu?! Ptal se sám sebe Sirius.
"Och, Severusi! Myslela jsem, že to bude rande!" řekla překvapeně pevným melodickým hlasem .
"Fakt, jo?" odpověděl drsně James a zabouchl dveře. Aramnita se začala bát... co se to děje? Co to má být?
"A-asi tady mte nějakou důležitou věc. Nebudu vás rušit." Řekla vystrašeně a chtěla odejít ke dveřím, ale Červíček jí rychle uchopil a hrubě jí vhodil zpět do místnosti, až upadla.
"Takhle lehké to zase nebude!" vyštěkl Sirius a začal se smát. Ostatní se přidali.
Aramnita se strašně bála. Takovéhohle Severuse neznala... jistě, věděla, že má v sobě jistou dávku agrese... ale tohle?!
"Tak, dost smíchu!" přerušil jejich veselí James. "Teď přistoupíme k tomu, proč jsme tady!" neverbálním kouzlem vyčaroval ve vzduchu širokou postel.
Remus a Peter chytili Aramnitu pod paží a dotáhli jí na postel. Sirius vyčaroval ve vzduchu pouta a připoutal jimi Aramnitu k posteli. Té konečně došlo, o co jejím společníkům jde. Začala pronikavě ječet. Ne, takhle to porpvé být nemělo!
"Nekřič! Nevyplatí se ti to... na dveře bylo sesláno ševelisimo, takže máš smůlu, kotě!" pronesl sexy Sirius a začal jí jemně ožužlávat lalůčky uší. Remus předstíral, že dělá totéž, ale přitom do ouška potichu šeptal.
"Prosím, nebraň se! Tomuhle se stejně nevyhneš! Tak ať to je rychle pryč!" Když se na něj vyděšeně podívala dodal: "promiň!"
"Půjdu první!" Prohlásil James a pomalu se vysunul na postel a strhl z Araminty její lehounké šaty. Pomalu olízal její bradavky a pak se přesunul níž. O její ňadra začali pečovat Sirius a Peter. James se opřel dlaněmi o postel a pomalu vunul do Aramnity...
Vše trvalo jen chvíli, přesto to však Aramnitě připadalo jako celý věčnost. Pobertové byly už tak vzrušeni tajemným prostředím a zakázaným ovocem, že jim vždy do vyvrcholení zbávalo jen málo, všichni - četně Remuse, který změnil názor - si to však velmi užili...
Ve ¾ na dvanáct byl všichni hotový. Kluci rychle posbírali své svršky, nechali zmizet postrel i z pouty a spěchali zpátky do svého tajného úkrytu. Aramnitu nechali ležet na studené zemi a ani si nevšimly, že je v bezvědomí.
Ráno se po celém hradě rozkřiklo, že Aramnita Greenová, žákyně zmijozelu, dcera slavného bystrozora a přítelkyně Severuse Snapea se ztratila. Téměř nikdo nevěděl, kde je. A ti co to věděli to, už ze zbabělosti, nikomu neprozradili. Bradavice byly vzhůru nohama. Všichni hledali, v kolektivu oblíbenou, Aramnitu. Severus Snape nejhorlivěji. Až k večeru jí našel školník Filch na astronomické věži, jak leží nahá v koutě, okolo sebe má rozprostřené obranné kouzlo a neustále se pro sebe něco mumlá ze spaní... Zavolal profesora Brumbála a ten dopravil ubohou dívku na ošetřovnu.
" Kluci... nerad to říkám, ale tohle jsme fakt přehnali!" ozval se Remus na hodině kouzelných formulí. Ve třídě byl takový hluk, že by je sotva někdo jiný slyšel.
"Víš co, Námesíčníku? Nemysli jen na sebe a nepodněcuj moje svědomí... !" vyjel James, okusujíce si nervózně nehty.
"Chápete, že jestli to někomu napráská, bude se to vyšetřovat a nakonec se dojde k tomu, kdo nebyl po večerce v pokoji?!"
"A jak by na nás mohli přijít, nevíš? Nikdo nevěděl o tom, že jsme pryč. Jamesův plášť a a mnoholičý lektvar se postarali, že nám nemůže nikdo nic dokázat. A nidko z nás by nebyl tak pošetilí, aby si zadělal na problém přiznáním." Konstatoval bezstarostně Sirius. Večír si to moc užil, a to že to bylo proti vůli nevinné dívky ho nejspíš moc netrápilo.
"Sakra Siriusi, to nemáš žádnou morálku, ani žádné svědomí?!"
"Upřímně? Vypadá to, že ani ne. Hele, byla ze zmijozelu a už jen tím si to zasloužila! A dál to domítám řešit!" prohlásil Sirius a přesedl si k vedlejšímu stolku havraspárek. Ihned s nimi začal nápadně koketovat, takže se za moment od stolku ozívalo jen chichotání.
James si také odsedl k Lily. Začal jí něco něžně šeptat do ouška a ona se spiklenecky usmívala, načež ho dlouze a vášnivě políbila.
Remus zůstal u stolu jen s Petrem. Neměl si s ním co povídat, takže zatím o všem přemýšlel. Byl z toho ze všeho špatný, ale Sirius měl v něčem pravdu. Teď se nikdo z nich nemůže přiznat.
Druhý den k večeru se Aramnita probudila a dala si vše dohromody. Její přítel, její vždy tolerantní a milý přítel jí toto provedl... tohle si nenechá líbit. Jednou, až příjde ten čas se chtěla ohlédnout zpět na svůj život a uvidět čtyři zbaělce, jak se před ní klaní a pak jejich mrtvoly, které padají k zemi. Jak umírají jejím kouzlem...A nebude žít klidně, dokud tomu takhle nebude... A ona cítila, že se tento její slib vyplní. Jednou ano!
Rázně odmítla madam Pomfreovou, která chtěla provést několik vyšetření a za pár hodin, v mírném šoku opustila ošetřovnu. Hned za dveřmi narazila na Snapea.
"Arin... já... měl jsem o tebe takový strach... jsem rád, že jsi v pořádku... !
"Cosi o sobě vůbec myslíš? Tohle mi udělat! A já myslela, že ti na mě záleží! Já... milovala jsem tě! A ty tohle! Nech mě konečně na pokoji, a běž do prdele, ty hnusnej debilní Slize! A vyper si spodky, Srabusi!" zaječela histericky Aramnita, až se po ní několik kolemjdoucích studentů odočilo. Nevěnovala jim jediný pohled. Vlepila Snapeovi facku a kvapně odešla, nechávajíce ho stát za sebou jako solný sloup, s otevřenou pusou.
Vůbec nechápal, co to do ní vjelo... vždyť on jí měl rád... on jí miloval! Měl to naplánované tak, že počká, až vyjde školu a pak se vezmou a budou mít spoustu dětí... a to vše teď bylo pryč... Chtělo se mu brečet. Vrátil se pomalu do sklepení a ve svém pokoji se skácel na postel. Ona byla poslední opora, kterou měl... většina ostatních ho nenáviděla... ale teď už věděl přesně, co dělat. Lucius ho už kolikrát přemlouval, ale on vždy odmítl. Teď však nastala ta pravá chvíle, přidat se na tu pravou stranu. Na stranu té největší autority a moci...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | 5. listopadu 2006 v 22:30 | Reagovat

lepší:-) a jaktože nechoděj na záchod:-D

2 Miki Miki | 7. listopadu 2006 v 21:11 | Reagovat

neboj:)))všechno příjde! a se záchodovejma povídkama čekám na tebe!=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama