Sigmund Adam byl právníkem v Rosenheimu, ve městě ležícím asi padesát kilometrů jihozápadně od Mnichova. V létě 1967 se začaly dít jakési divné kousky s jeho telefony. Hovory byly náhle přerušovány jinými hlasy, někdy dokonce úplně vyhozeny ze spojení.
Společnost Siemens, která instalovala telefonní systém, provedla několik zkoušek, vyměnila přístroje i několik dalších spojovacích mechanismů - bez účinku. A tak byli pozváni odborníci z pošty a ti rozhodli o instalaci speciálních telefonů s měřičem. Během několika dní přístroj zaregistroval hovory, které se na tomto čísle uslutečnili, i když linku zrovna nikdo nepoužíval. Takových hovorů - všechny na číslo informací o čase - bylo dvanáct. Sigmund Adam trval na požadavku, aby mu telefonní úřad vyměnil všechny aparáty a všechny opatřil bezpečnostními zámky. Ani potom se nic nezměnilo. Pouze počet hovorů na informace o čase se zvýšil. K nim se přidaly další úkazy, které mohly úplně ochromit provoz této advokátní kanceláře.
Například 20. října kanceláří otřásla silná rána a najednou zhasla všechna světla. Podle přivolaného elektrikáře se zářivky začaly samy otáčet, odpojovat se a praskat. Opravář je vyměnil. V okamžiku, kdy už chtěl odstavit žebřík, ozvala se další rána a světla opět zhasla. Všechny zářivky tedy byly vyměněny za normální žárovky. Ty ale brzy explodovaly musely být pokryty nylonovými obaly, když několik osob bylo zraněno létajícími střepinami skla. Teprve 27. listopadu, když se světla začala houpat, došla elektrotechnická společnost k závěru, že zjišťuje úkaz, jehož podstatou je cosi divného a zdánlivě nevysvětlitelného. Houpání světel bylo potom tak intenzivní, že hrozilo nebezpečí jejich rozbití o strop. Kancelář byla odpojena od hlavního přívodu elektrického proudu z veřejné sítě a zapojena na oddělený sedmikilowatový generátor mimo objekt. Ani toto opatření však nic nevyřešilo. Všechny bizarní úkazy pokračovaly. Když se obrazy začaly náhle otáčet, specialisté konečně pochopili, že ztrácejí půdu pod nohama.
Nakonec byli pozváni dva významní němečtí fyzikové, dr. Friedbert Karger z Ústavu Maxe Plancka pro plazmovou fyziku a dr. Zicha z Mnichovské univerzity. V jejich závěru zazněla spekulativní domněnka, že za zničení všech uvedených věcí je asi zodpovědná neznámá, složitá a inteligentní síla elektrodynamické povahy.
Mezi odborníky, kteří problémy spojené s advokátní kanceláří v Rosenheimu zkoumali, byl i tým vedený parapsychologem profesorem Hansem Benderem z freiburgského Ústavu pro hraniční oblasti psychologie a duševní hygieny. Na základě dřívějších zkušeností s jevy poltergeistu se tým těchto odborníků přikláněl k názoru, že jedna z příslušnic Adamova personálu, Annemarie Schneiderová, je zřejmě onen možný zdroj událostí. Badatelé si prý všimli, že se Schneiderová chovala podivně, sotva ty zvláštní věci začaly. Dokonce, když kráčela po chodbě, světla se údajně pohupovala.
Jakmile však Schneiderová odjela na týdenní dovolenou, v kanceláři nastal klid. Po jejím návratu začaly žárovky opět explodovat, nábytek se znovu dal do pohybu, zásuvky stolů samy vyjížděli a obrazy se točily. Když už toho všeho bylo na advokáta Adama příliš, rozhodl se v lednu slečnu Schneiderovou propustit. Práce v kanceláři se pak vrátila do normálních kolejí.