Je to sice už 5. část, ale jestli ste nečetli ty první, vůbec to nevadí:))) všechno se rozjede až teď... předem upozorňuju, že to neni slash:)))
Harry skoro nespal. Pořád o tom musel přemýšlet. Jestli je tam opravdu schovaný viteál znamená to, že budou muset znovu nasadit svůj život za zájmy všech kouzelníků světa. Neměl by dopustit, aby se Ronovi, nebo Hermioně něco stalo. Ale na druhou stranu, pokud je bude chtít získat, potřebuje k tomu něčí pomoc, třeba i kdyby ho měl ten někdo jen povzbudit.Když ho dostane, znamená to, že už nepotřebuje žádnou mámu, aby za něj položila život. Že nepotřebuje žádnýho tátu, Brumbála či Siriuse, aby mu neustále kryli záda a tahali ho z jeho neuvážených malérů. Znamená to - z fantazírování a nesmislných úvah ho vytrhla Hermiona. Přišla do jeho pokoje jen ve spodním prádle s medvídkem a protřela si oči. "Za půl hodiny vycházíme. Máme před sebou, předpokládám, nebezpečnou akci a jelikož se Smrtijedi dostanou všude, tak radši nebudem riskovat snídani. Už včera nebyla použitelná." Pronesla rozespalým hlasem, hluboce zívla a odešla zpět do svého a Ronova pokoje.
Za půl hodiny už byly všichni vypravení a připraveni na cestu. Vyšli krokem, snažili se vypadat volně, ale i tak by kolemjdoucímu připadali jaksi křečovití. Středně rychlou chůzí přišli až před dům v Godrigově dole. Tam se všichni nejistě zastavili.
"Vypadá docela obyčejně...třeba je to jen normální barabizna..." pronesl nejistě Ron, ale bylo poznat, že tomu sám nevěří. Už od pohledu bylo na těch tmavých oknech, rozpadlé střeše a zatlučených dveřích, za kterými vězela černá díra cosi magického.
"Tak jdem dál, ne? Když už jsme tady, tak přece nepudem zpátky! Hybaj kluci!" Hermiona se snažila působit energicky a mírným poklusem se vydala ke "dveřím". Ron a Harry byly těsně za ní. Hned jak prolezli prkny, ocitli se v úplné tmě. Pokusili se vylézt ven, ale všude byla jen tma. Žádná, zeď, díra, ani kapka světla.
"Lumos!" pronesli všichni najednou a rozhlídli se okolo. Nebylo nic vidět. Jen hustá, černá tma, která se rozprostírala všemi směry a oni tři.
"OK. Malý problém. Nic co bychom nezvládli. Prostě se přenesem ven." řekl Harry a otočil se.
"Sakryš. Trochu větší problém - protipřenášecí kouzlo, ale jak říkám, nic co bychom nezvládli. Prostě půjdem k severu. Tam někde by měla být Ta ložnice." Hůlka mu ukázala směr a všichni se plouživě vydali dál. Po několika stech metrech uviděli stěnu, přímo na proti nim se však rozkládala černá pěšina. Teď museli jít za sebou. Harry šel první, Hermiona druhá a Ron uzavíral tento tichý průvod. Od chvíle, kdy Harry udal směr nepromluvili nikdo ani slovo. Teď tomu bylo stejně, jen Ron občas vykvíkl, když se mu na Rameno snesl pavouk ještě černější, než byly zdi-skály okolo.
Šli hodně dlouho, přestože žádný přesnější pojem o své cestě neměli. Snad po několika kilometrech došli na volné prostranství, stejné, jako bylo to předtím a přece trochu jiné. Ve vzduchu bylo cítit vlhko a když se pořádně rozhlédli uviděli na druhém konci místnosti-jeskyně malé světýlko. Posvítili si na cestu a zjistili, že jejich pěšinka vede dál, jen je teď obklopena obřím jezerem.
"Už zas!" zaklel šeptem Harry,ale dodal "Nedá se říct, že by měl Voldemort mega fantazii, co?" Všichni se zase mlčky vydali na cestu. Přibližně uprostřed jezera však Ron vykřikl, začal zděšeně ustupovat zpět a šíleně šeptat: "Do toho nejdu! Ne! Do toho já nejdu!"
"Rone!" vykřikla zděšeně Hermiona a chytila ho za ruku. "Co to meleš? A jak se chceš jako teďka vrátit zpátky?!"
"Já nevim, ale zjistim to! Já sem jí viděl Hermiono! Tu neporazíme!"
"A koho?!" nechápal netrpělivý Harry
"Hydru, víš? To je takovej drak, co nejde zabít a co sem pomalu pomalu plave. Táhmle... vidíte ho?"
" Támhleto, to je hydra? Nevypadá nebezpečně..." konstatoval Harry.
"Harry... četl si vůbec někdy něco?!" vyrazila ze sebe Hermiona.
"Jo, učebnici lektvarů!"
"Tak něco udělej!"
"Sakra... Sectumsemra!" Nic.
"Nee... To neeee!
"Harry, nepomáhá to!"
"Ehm... Mdloby na tebe! Difindo! Nejde to! Avada kedavra!" Nic.
"Co teď?! Co budeme dělat?!"
"Hermiona panikaří... to už sme fakt v prdeli!" zaskučel Ron. Hydra už byla asi jen 10metrů od nich. Harry s Hermionou a Ronem stáli jak zkamenělí a pozorovali, jak se z vody noří hlavy odporného tvora. 1, 2, 3... 16! Pomalu natahovala své krky k třem postavám na tenkém proužku země když v tom se odněkud ozval nezřetelný výkřik.
"Demorior!" odněkud ze vzdálenéh konce jeskyně zahaleného ve tmě přilítl tmavě zelený paprsek a narazil do hydry. Ta se na okamžik zastavil, pak se obrátila o 180 stupňů a pronikavě zakřičela. A pak se zřítila do jezera. Pomalu se potápěla až po několika minutách se její tělo ponořilo pod hladinu. Teprve teď se trojice kouzelníků pohnula.
"Kdo to zakřičel?"
"To nevím. A nevím ani, na čí je straně, takže bychom měli být velmi obezřetní na další cestě. Ron otevřel pusu k námitkám, ale pak jí radši znovu zavřel.
Trvalo asi půl hodiny, než se dostali k záhadnému, teď už né malému, světýlku. Byla to ohnivá koule, která teď vypadala jakkoliv, jen ne malá. Její průměr dělal něco okolo 5metrů a plameny občas šlehali metr za její obvod. Uvnitř byla zlatá skříňka. Okolo velké koule yl vidět ohořelý pás. Někdo tu byl zřejmě již před nimi. Buď se dostal dovnitř, anebo jim pomohl stejně záhadně, jako zabil hydru. Nikomu z nich se nechtělo o tajemném neznámém mluvit.
"No paráda," vydechl Ron. "Tak teď jsme tady a co dál?"
"Dál se musíme dostat dovnitř..."
"A jak?"
"To je přece jednoduchý! Myslím, že na to mám kouzlo!"
"Fervorcontumax, je to kouzlo, který používali čarodějové ve středověku při upalování!"
"No paráda... ale proč to nevyzkoušíš na sobě?!" ošil se Harry.
"Nerada riskuju. A teď běž...kouzlo působí jen minutu." Harry se nadechl, načež sebral všechnu svou odvahu a přiblížil se o ohni. Cítil jen chladné šimrání po celém těle. Hermioně plně důvěřoval, ale bude tohle kouzlo stačit? Nadechl se a proskočil kruhem. Nic mu to neudělalo. Došel až ke skříňce a opatrně jí potěžkal, byla dost těžká a velká. Kouzlem jí odhlehčil a zmenšil, pak si jí strčil do kapsy hábitu a proskočil zpět. V tom se však na krátký okamžik ozval krátký kvílivý zvuk.
Ohnivá koule zhasla, takže najednou byla v jeskyni úplná tma. Všichni tři rozsvítili své hůlky a znovu si prohlédli okolí. Pěšina po které přišli zmizela. Na druhé straně se objevila další, která však stoupala do příkrého kopce.
"Je to past!" zachraptěl Ron.
"Postřeh!" zavrčel Harry. "Ale nic! Nemohli jsme doufat, že nás Voldemort nechá pokojně odejít zpátky bez protestů! A teď rychle pryč… ještě zuří kvůli medajlonu! Doufám, že se sem nestačilo přenést moc smrtijedů!" pošeptal Harry. Teď, když tu byla tma a oni si plně uvědomili nebezpečí situace je něco nutilo, šeptat. Okolí v nich probouzelo úzkost.
Bez dalších zbytečných slov se vydali na cestu. Harry jednou rukou svíral hůlku, až mu zběleli klouby a druhou měl v kapse, kde tiskl ozdobenou skříňku… ani nevěděl proč má takový strach, ale měl nejasný pocit, že je neustále někdo pozoruje. Přesto šel dál po úzké stezce v čele průvodu. Hned za ním šla Hermiona, která odmítla jít poslední, protože by jí připadalo, že má pořád někoho za zády. A průvod uzavíral Ron, který se pořád otáčel a svítil do prázdného prostoru za sebou. Vždy ale narazil jen na temný neuzavřený prostor.
Teď stoupali po schodech v podobné pěšince mezi dvěma skalami, podobné té předtím. Bylo tu však něco, pokud ještě vůbec šlo, ještě něco zlověstnějšího.
Netušili, jak šli dlouho… možná jen několik minut a můžná půl dne. Najednou skála po jedné straně skončila a pěšinka se trochu rozšířila. Když však Hermiona došla k jejímu okraji zavrávorala a kdyby ji Ron nechytil, propadla by se do hluboké propasti, ze které nebylo vidět dno a která začínala hned nakonci pěšinky. Všichni se kvapně přesunuli na její bezpečnější konec. Ron dostal takový strach, že se raději přestal otáčet a spěchal co nejrychleji kupředu.
V jednu chvíli za sebou uslyšeli smích. Zlověstný, smích, který ještě nikdy neslyšeli, ale přesto věděli, komu patří.
"Tak se zase setkáváme Pottere! Tolik jsem se na to těšil…! Ale to jsem ještě netušil, že příjdete navštívit Pána zla až do jednoho z jeho sídel! A máte s sebou společnost! Grengrová a Weasley.. jaké překvapení!" Harry, Ron a Hermiona se pomalu otočili, aby uviděli svého nového společníka… Tvář Severuse Snapea se nehezky ušklíbla. "Tak co! Budeme tu stát a koukat na sebe? Pán zla vás zve na čaj!" dodal sarkasticky. Trojici mladých lidí zamrazilo.
" Myslím, že to by nebyl dobrý nápad..." vysoukal ze sebe Harry a začal pomalu ustupovat dozadu a táhnul s sebou i Rona a Hermionu. Od té doby, co Snape zabil Brumbála z něj měl jistý... řekněme respekt. Přesto se snažil získat čas diplomatickým vyjadřováním a proto zvolil klidný sebevědomý tón a snažil se snést pohled Snapeových černých očí.
"Řekněme, obrazně samozřejmě že se nemáme moc rádi a mohli bychom se pozabíjet... nebo by pán zla, jak říkáte, mohl přijít k úrazu." Neodpustil si poznámku.
" Ale... snad náš slavný Harry Potter nemá strach?" ozval se za ním posměšný hlas Luciuse Malfoe a na tu poznámku propukl všude kolem něj krutý smích. Harry se rozhlídl - byli obklíčeni.
"A když pan Potter nechce jít dobrovolně... budeme mu, a jeho přátelům, muset trochu pomoci... FORTIS PETRIFIKUS TOTALUS!" kouzlo vyléto do vzduchu přímo Harryho a jeho přítele. Harry v vyčaroval nejsilnější štít, jaký v té chvíli dovedl. Harry na jeden okamžik viděl, jak kouzlo prochází štítem, jako by tam žádný nebyl, v druhý okamžiok, jak se světle modrým kouzlem srazilo jiné kouzlo, perleťově bílé a v třetí okamžk, jak je kouzlo pryč. Pak uslyšel jasný dívčí hlas, který mu připomněl Siriuse a Voldemorta zároveň.
" Ale ale! Luciusi! Vidím, že ses nezlepšil, ani nepoučil!"
" A co ty tady děláš? Změnila si názor?"
" Na koho? Na tebe? Na tvé nechutné nabídky? Nebo na Voldemorta? Musím tě zklamat. Přišla jsem jen pro tohle -" nevybraně ukázala na Harryho a očima se vpila d jeho očí.
Harrymu se zastavilo srdce. Tyhle oči už někde viděl. Byli to oči dívky s flétnou z Příčné ulice. Harry si jí pořádně prohlédl. Stejně jako tehdy měla na sobě černý plášť s kapucou přes hlavu a pevné černé boty.
Zadíval se zpět d jejích očí a ucítil, jak se mu někdo dostává do mysli. Automaticky začal stavět obranou zeď, ale tomuto tlaku by neodolala ani celá budova. Před očima se mu začal míhat vzkaz: ´až ti dám znamení, vběhni i s tvými přáteli do jeskyně za mnou a zavři vchod. Je tam jen jedna cesta a ta vede ven. Až tam budete přeneste se na bezpečné místo a tam zůstaňte!´
´A co ty?´ odpověděl automaticky.
´Já se o sebe postarám, jasné? Ty udělej co jsem řekla a o víc se nestarej!´ spojení se ukončilo stejně rychle jako začalo a Harry si teprve teď všiml jeskyně za dívkou, která tam před jejím příchode nebyla. Opatrně se k ní začal posunovat a Hermiona s Ronem strkal před sebou.
"Už dost!" ukončil debatu přísně Snape. "Nedáte se poslouchat a tady pan Potter nám mezitím uteče tím vchodem za naší... drahocennou paní!" Dívka hodila po Harrym vzteklý pohled. A pomalu se blížila ke Snapeovi.
"Ale Severusi..." šeptala smyslně. Bylo až překvapující, jak rychle změnila tón hlasu.
"Ano drahá?" usmál se sarkasticky Severus a přivinul ji k sobě.
"Nesmíš se tak namáhat... jsi přepracovaný... Snape se pořád ještě usmíval a stáhnul dívce kápi z hlavy. Na rameny se jí rozprostřely černé, do půl zad dlouhé vlasy. Pomalu přibližoval ústa k ústům dívky. Ta ovšem ustoupila o krok se dvěma hůlkami v ruce. Jednou svojí a druhou Snapeovou.
"Nech si zajít chuť starouši!" usmála se.
"Neboj se! Já si zařídim, abych tě mohl šukat!" procedil Snape mezi zuby a zbělel ještě víc, což se zdálo téměř nemožné. Dívka zastrčila Snapeovu hůlku do vnitřní kapsy hábitu a za zády nápadně mávla na Harry, přičemž ještě pískla. Svojí hůlkou stále ještě mířila na Snapea, ustupovala však rychlým krokem dozadu ke vchodu do jeskyně. Všichni stáli jako očarovaní a koukali se, jak couvá. K těm všem patřili bohužel u Harry, Ron a Hermiona. Dívka na ně na okamžik otočila hlavu, ale to neměla dělat.
Snape se vrhl do strany a vyrval mladému smrtijedovi, kterého neznali hůlku z ruky a seslal na dívku neverbální kouzlo. Ta se na poslední chvíli sklounila, točila se ješě jednou na trojici a zakřičela: "Utíkejte!"
Poté se všechno seběhlo strašně rychle, ale Harrymu t připadalo jako několik hodin. Rychle chytnul Rona a Hermionu za ruku a něco na ně křičel. Skoro nevěděl, co dělá... věděl jen, že musí dostat do bezpečí své přátele, které sem přivedl. Vběhl s nimi do jeskyně a neverbálním kouzlem jí rychle zavřel. Utíkal dál, přesně ja mu bylo řečeno. Za sebou slyšeli zvuky boje, svištění kouzel a kleteb, narážení jich o skálu a sem tam i nějaký bolestný výkřik.
Rychle zaběhli za roh a chtěli utíkat dál, když se mu Hermiona vytrhla.
"Nemůžeme jí tam nechat!"
"Hermiono..."
"Nemůžeme! Zachránila nám život! A navíc... nevíme kam to vede! Může to končit ve Voldemortově koupelně!" a chtěla běžet zpátky. Ron stál jako v tranzu a jen jí slaeoval, zato Harry jí chytil hrubě za ruku, stáhnul jí zpátky a přitiskl na stěnu.
"Teď poslouchej! Řekla mi, že máme jít. Dál, že to ústí ven a že jí tam máme nechat! A já to nehodlám porušit! Ani jí neznáme!"
"Ona ti to... řekla..."
"Jo... možná ste to neslyšeli, ale řekla!"
"No to sme fakt neslyšeli... a kdy že ti to řekla?"
"Heleď se... na to teď nemáme čas! Prostě budem utíkat, jasný? A ty pudeš, i kdybych tě měl donutit! Nechci, abys tady kvůli mě umřela!" Hermiona se radši přestala vzpouzet a pokrčovala během v cestě chodbou. Všechny je překvapilo, po jak krátké době vyběhli ven do studené noci.
"Asi jsme chodili v kruhu."okomentovala to Hermiona. Všichni tři se rychle přenesli přenesli co nejblíž k doupěti, tam, kam až jim to dovolilo kouzlo proti přenášení. Harry se opřel o strom a vydechoval. Všichni tam zůstali ještě několik minut.
Asi 10mestrů od nich se přeneslo ještě něco, co ve tmě to vypadalo jako zmuchlaná deka. Harry opatrně přešel blíž a zjistil, že je to člověk zabalený v hábitu. Otočil ho a zjistil, že je to dívka, co jim zachránila život. Celý obličej měla od krve, nehlasně pohybovala rty a nehýbala se.
Dcla hustý mno koukej pokračovat, a trochu erotiky do toho mez těma třema třeba :D