Další depkařská. Myslela jsem, že mi pomůže se vypsat, ale je mi ještě hůř.

Je mi na blití z tohohle světa,
který končí žití, jak končí se věta.
který končí žití, jak končí se věta.
Koukám se kolem sebe a co vidim?
Jen lidi, co nezvládaj žít.
Hledají klid - sbalená marjána.
na nic nemyslet alespoň do rána.
I já znám takovýhle noci.
Je mi hezky, když se dívám na strop a ztrácím pochyby.
Je mi lehko, svět je v mojí moci,
i když neovládám své pohyby.
I když nevím co říkám
je mi skvěle.
Za ruku s tim, o kom si myslim, že mě miluje,
dřív než i tahle haluška odputuje.
Je mi lehko, když se bez problémů směju,
nebojím se že že jedu ve špatnym směru.
A pak ráno hlava mi třeští,
že nemůžu takhle žít - z ruky si věštím.
Oči se otevřou a vidím šedé nebe,
nesnáším svět a s ním i sebe.
I já kašlu na ty co žít chtějí
chce se mi brečet, ale slzy docházejí.
Vždyť je to vlastně k smíchu!
Tolik nás je a já stejně žiju v tichu
a nikdo mi do ucha nešeptá že mě má rád
zas pudu s vámi tomu všemu unikat.
Aby mi bylo aspoň chvíli do smíchu.
chce se mi brečet, ale slzy docházejí.
Vždyť je to vlastně k smíchu!
Tolik nás je a já stejně žiju v tichu
a nikdo mi do ucha nešeptá že mě má rád
zas pudu s vámi tomu všemu unikat.
Aby mi bylo aspoň chvíli do smíchu.