
Směješ se na mě svými ústy
a já mám chuť zlíbat je zas celá.
Bez tebe by byl můj život pustý,
víš, jak to myslím a víš, co s tím dělat.
Když se mě dotýkáš, naskakuje mi husí kůže
a chci ještě víc.
Kolem tma, jako by někdo vylil skleničku černé tuže
a nám nebrání nic.
Bez tebe by byl můj život pustý,
víš, jak to myslím a víš, co s tím dělat.
Když se mě dotýkáš, naskakuje mi husí kůže
a chci ještě víc.
Kolem tma, jako by někdo vylil skleničku černé tuže
a nám nebrání nic.
Jsme sami spolu daleko od lidí,
tohle je náš svět, do kterého nikdo nevidí.
Ty a dotyk tvojí ruky,
ty, jak zdráháš se udělat další kroky.
Ty a splynutí našich úst,
my, když nechceme do dospělosti růst.
Nechceme se rozdělit,
je to jako trhat tělo na dva kusy.
Loučení nemůžem pochopit,
ti co k sobě patří, spolu být přece musí!
Nemyslíme na to,
že za chvíli budem spát každý sám.
Jsi moje láska, moje zlato,
patříme k sobě, naše životy se promíjí, jak vzduch ve dvou prázdných pokojích s dveřmi dokořán,
když z otevřeného okna v jednom z nich proudí do druhého paprsky světla a dávají mu sílu žít.
"...Znám lítosti, které lámou kosti...
Znám propasti co už nepřemostím..."