Zdá se, že jsem znovuobjevila svoje básnické střevo...
Schovej se panenko
v koutě a přikryj se jmelím.
Nestačí chvilinku...
Schovej se na život celý.
Sedni si do rohu
a zavři oči,
snad najít tě nemohou,
nečekej, že to skončí.
Schovej se panenko,
schovej se pře láskou.
Jestli se ukážeš malinko,
mají tě zabáslou.
Protože ta láska vetře se
do lidských srdcí,
žádnou lež nesnese
a bolest nosí.
Ta láska rozerve tě
na tisíc kousků,
ty rozháže po světě,
a pak je ti ouzko.
Schovej se, panenko,
před těmito city,
stačí jen malinko
a poražená jsi ty.
Pěkná ;0) Jsem rád, že jsi zpátky i s tvým múzákem :0D