3. básnička o panence, závěr trilogie:) Možná trošičku (trošičku víc) kýčovitá... ale snad moc nevadí...
Panenka pláče,
špatně se schovala,
špatně se ve světě hraček
před láskou hlídala.
Ona se nedoví,
kam vlastně zmizil,
vojáček cínový,
co být s ní slíbil.
S armádou se stěhuje
a někde jinde v zemi
zas jiné panence lásku slibuje,
další, se kterou si budou navěky souzeny.
Takových milenců plný je svět,
sliby lásky - jen pár nacvičených vět.
Jen jednou z mnoha
se panenka stala,
láska jí zmohla,
dala míň, než si vzala.
Láska je trápení,
střídané se štěstím,
svržení kamení
doznění vlnění
splnění snění
víra v zatmění.
Snad je to mým současným naladěním, ale tahle věc mne celkem vzala...vynikající. Jedna z tvých nejlepších ;-)