Svět je v nepořádku, hroutí se od základů. Dětské naděje jsou zažehnány, dětské předstevzetí už dávno vzali za svý a dětské sny se toulají kdoví kde v místech, kam za nimi nikdo z nás nemůže. Lidé dělají věci, o kterých si kdysi nalhávali, že se jim stát nemůžou. Lidé se snaží přispůsobit svému okolí a každý nepatrný krůček dělí člověka od toho co dělá a od toho, co by dělat chtěl.
Všimli jste si někdy, co všechno je někdo schopný udělat proto, aby se zařadil do společnosti? Do party? DOprdele:(. Já, ačkoliv jsem ve většině případů plná takový tý chuti do života mám poslední dobou pocit, že jsem unavená. Unavená a znuděná. Nebaví mě koukat se na lidi, kteří dělají to co dělají, kteří se chovají, tak jak se chovají. Dospěle. A nejhorší na tom je, že mám poslední dobou pocit, že se začínám chovat úplně stejně. Dospěle. Je to hrozný slovo, dospělost. Fuj. Je mi z toho zle.
Poznámka: Citát zkopírovaný od Pseudopisálka z literblog.blog.cz
Chmchmchm, ten nadpis je mi nějaký podezřele povědomý :-D