close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak z lidí udělat loutky aneb pravdivý příběh jedné mé známé

12. září 2008 v 13:55 | Mikiii |  Povídky
Psychiatrické oddělení 12 Brno Černovice
Omylem jsem se tam dostala na týden a pobyt tam mě poznamenal nočními můrami a nevalnými vzpomínkami,které mi v hlavě zůstanou asi na celý život.
Můj první dojem tam byl bezmoc,zoufalství,které na mě dopadalo ze všech stran.
Měla jsem na sobě hnusnou o pár čísel velkou škrobenou košili a o pár čísel vetší bačkory.
Zřízenec co mě odváděl v těch hadrech dlouhou chodbou,kde byli opadaný zdi podél zdí
křesla a vozíky se svěracími kazajkami….bylo to tak depresivní bála jsem se co bude dál..
Když mě odvedli na pokoj,kde byli počmáraný zdi a hrála tam hlasitě hudba z rádia lehla jsem si na postel a brečela,na oknech byli mříže a já tak chtěla pryč.Každý den se tam všichni pacienti scházeli u jídla,chování personálu bylo odstrašující,především ke starším lidem.
Třikrát deně se tam dávali léky ,děsně utlumující takže s každým tam zacházeli ,jako s nějakou loutkou.Byla tam jedna starší paní,která pořád chodila po chodbě snad na někoho čekala na někoho kdo jí dostane pryč s nikým nemluvila,vzala jsem jí za ruku a chodila s ní po chodbě nalila jí hruškový džus,držela me pevně za ruku a děkovala mi jedna starší paní,která mě s ní viděla se rozbrečela a říkala že mi děkuje že ta paní vypadá tak štastně když se jí někdo věnuje.sama nevím kde jsem na to všechno v takovém prostředí nabrala sílu ostatním pomáhat .Člověk by ani nevěřil kolik udelá druhýmu radosti když mu donese kousek jablka ,nebo vypere ponožky,nebo namaže nohy jinak posadí na vozícím křesle.Ty staré paní byli vděčné za každou maličkost říkali mi tam že jsem,jako anděl….byli tak zoufalé,opuštěné člověku se chtělo brečet když je viděl v jakém jsou stavu a jak je s nima zacházeno.Potkala jsem tam také paní ,které se oběsil manžel a ona ho našla byla tak moc statečná obdivovala jsem jí kolik má síli každý druhý by se z toho sesypal,objímala jsem jí a cítila jak je neštastná…Ovšem co mě dostalo doslova na kolena když jedna paní v místnosti,kde se kouřilo spadla z křesla na zem dali jí tak silné léky že skoro nevnímala,šla jsem pro zřízence a ten …….tam neochotně přišel a začal na ní řvát VSTÁVEJ VSTÁVEJ a tak ve špinavé košili od cigaret a se špinavou plínou lezla po čtyřech do vozícího křesla,neměla jsem sílu jí pomoct seděla sem u okna kouřila a brečela zoufalstvím.Bože vždyt to jsou lidi né zvířata….
Pomozte mi já chci pryč honilo se mi hlavou…zajíkala jsem se v slzách,ale nikdo tu nebyl…
K pacientům na tomto oddělení se vetšina personálu chovala povýšeně od veřejného ponižování,až po nepřiměřené zacházení se staršíma lidma nasvědčuje tomu fotka modřiny,
Kterou udělal zřízenec jedné starší paní,když mi jí ukazovala tak chudák brečela…bylo mi jí tak strašně líto…Večery tam se tak děsně táhly prášky na uklidnění a pak na pokoj,ty první dny jsem ležela v posteli slyšela zoufalý pláč a volání o pomoc,někoho tam svazovali k posteli ,tenkrát jsem ležela v posteli a veřte nebo jsem všechno vzdávala …nechtělo se mi jít dál…docházeli mi síli…kdyby za mnou nechodila má sestra,kterou nadevše miluju a můj kluk tak bych to vzdala….byli tu pro mě když jsem potřebovala a to mě drželo nad vodou…Nikdy jim to nebudu moc vynahradit a tímto bych jim chtěla hrozně poděkovat….Pobyt v Černovicích mi hodně vzal,ale taky dal uvědomila jsem si,jak by se k sobě lidi měli chovat…..
TENTO TEXT JE VĚNOVANÝ VŠEM PACIENTŮM Z ODDĚLENÍ 12….PSYCHIATRIE
BRNO ČERNOVICE
p.s:JEDNOU TO POMINE,DOBRÝ ZLÝ ,JEN MY NE.JEDNOU TO PřEBOLÍ,AT JE TO COKOLI JEDNOU SE VYHRABEM Z Každého Trápení MEZI ZEMÍ NEBEM NIC NA VEKY NENí…….
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evík Evík | 22. září 2008 v 8:15 | Reagovat

asi nemám slov...vubec jsem nevedela jak to tam chodí, dyt je jak vezení..není učel psychiatrie tem lidem pomoct?

2 Mischa Mischa | 8. října 2008 v 18:31 | Reagovat

měl by bejt.... ale nevim:(

3 kačka kačka | 21. července 2009 v 7:38 | Reagovat

je to hrozný, jestli se fakt k těm lidem chovají takhle, tak toje jako na kriminál-jako jestli si myslijou, že kyž jim tam na psychiatrii přijde člověk, tak že je to jako něco podřadnýho, něco co není stejný jako oni-ale je to stejný, s tou výjimkou, že tihle lidé chtějí pomoc, třeba už nikoho nemají, nebo se o ně nikdo nepostará a oni jsou psychicky na dně, už jen to, že se sami seberou a jdou na psychiatrickou léčebnu, už to je obrovská odvaha-a já nemám slov.JISTĚŽE SPRÁVNÝM ÚČELEM JE LIDEM CO SI PRO POMOC PŘIJDOU TAK JIM TU POMOC DÁT, A NE ZACHÁZET S NIMI JAKO S KUSEM HADRU.Neuvěřitelný....lidi jsou fakt taklový kurvy, tohle mě fakt vytočila, totiž TO, že je někdo na psychiatrické klinice nzenamená, že je hned blázen...ale má třeba jistý problémy, nebo je nějak postižený......a to jak se k těm lidem chovají je fakt otřesný...hrozný, chce se miuz toho brečet a zároveň mám obrovskej vztek- kdybych z toho necítila emoce tak takhle dlouhej komentář nenapíšu...ale já mám teď emocí hodněě......

4 Jiří Novotný Jiří Novotný | E-mail | 19. února 2010 v 21:37 | Reagovat

Mám také jednu děsivou zkušenost a to z oddělení 15 v Černovicích pod vedením primáře Straky. Začalo to tak, že naše babička vzhledem ke stáří a pokročilé stařecké demenci byla na doporučení svého obvodního lékaře hospitalizována v ústavu s tím, že její pobyt bude trvat týden až maximálně 3 měsíce, bude pod trvalým dohledem a tak lékaři budou moci lépe stanovit její diagnózu a předepsat léky. V den umístění téměř 90tileté babičky do ústavu byla i přes svůj pokročilý věk schopna sama bez cizí pomoci chodit, přijímat potravu a to vše s velkou chutí do života. Týden na to jsme si naši bábi vzali domů a oslavili s ní vánoce. Její stav byl rapidně horší, těžko chodila, měla výron v kotníku. Co se jí stalo, nám však nebyl nikdo schopen říci. Nutno podotknout, že první dva dny byla totálně nadopovaná tlumícími léky. Těžko se jí komunikovalo, nepoznávala nás. Již třetí den se pomalu začalo vše vracet do normálu. Po vánocích, kdy jsme babičku zavezli zpět do ústavu, nám bylo řečeno, že na Silvestra a Nový rok si ji nemůžeme vzít z toho důvodu, že by nemocnice nedostala plnou peněžní dávku. Pak nastaly dny, kdy jsme ji každodenně navštěvovali a všímali si věcí, které nás zarazili, jako například celé oddělené páchlo po výkalech, pacienti byli neupravení a špinavý. Bylo jasně znát, kdy "vedení" chtělo mít svůj klid a tak do slova všichni pacienti seděli a koukali nezúčastněně do prázdna. Velmi často byly vyhlášené karantény, takže jsme do nemocnice nemohli. Ztratili jsme tedy s babi kontakt, zdravotní sestry nám odmítali cokoliv říci s tím, že ošetřující lékař má službu jiný den. Babička chřadla. Pak nastal zlom, kdy jsme přišli na návštěvu a ona tam nebyla. Nikdo nás o ničem neinformoval. Se zlomeným krčkem byla převezena do nemocnice ke sv. Anně a tam hned operována. Jak a co se stalo, nám opět nikdo nesdělil. Babička s velkou chutí do života hned po operaci začala lehce cvičit a neustále opakovala, jak chce chodit a žít. Den před plánovaným převozem zpět do Černovic měla slabší mozkovou příhodu a nebyla schopna sama přijímat potravu, ani se pohybovat. Při umístění zpět do Černovic jsme se ptali personálu, zda jí bude podávána umělá výživa, sama nebyla schopna jíst. Sdělili nám, že uvidíme..... Tak jsme viděli. Babička nám odcházela před očima a lékař tvrdil, jak běhá po oddělení a normálně jí. Kdykoliv jsme ji viděli, bezmocně ležela v posteli s otevřenou pusou, nemluvila, nezvládla polknout ani lžičku jogurtu..... Při jedné z našich dalších návštěv jsme opět kromě dalších karantén zjistili, že je babička zase v jiné nemocnici a to z důvodu zlomeného druhého krčku a krvácení do břicha. Ovšem s tímto krvácením ještě půl dne ležela v Černovicích, kdy tamní personál čekal, že se to snad samo zastaví. A co se stalo? Jako dnes 100%ležák jim spadla z postele. Pan "MUDr." Straka nám druhý den do očí popřel, že s námi o pacientce hovořil. Na tomto oddělení vládne neochota, neprofesionalita a lidský hyenismus. S pacienty je nakládáno doslova jako s kusy. Dnes už víme, že k záměru zkoumat zdravotní stav naší babičky kvůli nasazení léků by jistě nikdy nedošlo. Momentálně leží ve Vojenské nemocnici. Při přijímání lékař konstatoval, že pacienta v tak zuboženém stavu dehydrovaného a zesláblého doposud neviděl. O babičku je perfektně postaráno. Poprvé je napojená na přístroje, má výživu. Velice příjemný personál v době naší hodinové návštěvy se 4x přišel podívat, zda je vše v pořádku a babička byť bojuje o život spokojeně a bez bolestí spí. Píšeme to pro Vás, kteří uvažujete o umístění Vaší blízké osoby právě do tohoto ústavu v Černovicích na oddělení 15.
Vnuk s rodinou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama